Chtěla bych Vám všem poděkovat za názory a zkušenosti a přidám i nějaké ze svého nejbližšího okolí:

můj bratr se mamince narodil v 21 letech, mě pak měla ve 30. Prohlašuje, že si díky "pozdějšímu" mateřství prodloužila mládí a určitě by to doporučila i dalším ženám. A já vím, že byla skvělá máma v jednadvaceti i ve třicítce a je dosud. Navíc je spokojená, že si v klidu užije vnoučata od obou svých dětí. Většinou jsou totiž babičky téměr naráz zahrnuty vnoučátky. Vzhledem k tomu, že je můj bratr o 9 let starší než já, má nyní již dvě dcery, které babička od malinka "vypiplávala". Teď už jsou holky v období, kdy mají víc svých zájmů a kamarádek, takže na babičku nemají tolik času. A tak se teď moje maminka těší (a bohužel mě do toho trochu i nutí) na mimino ode mně, aby si jej také mohla užít.

A tchyně? Můj manžel se jí narodil, když jí bylo 24, další dítě pak měla ve 33 letech. S prvním manželem se brzy rozvedla, druhý tragicky zahynul, takže obě děti vychovala sama. Všem bych ale přála mít takovou mámu - zodpovědnou, milující, tolerantní.. A když se s ní bavím o dětech? "To víš, že bych měla radost, ale nemusíte pospíchat, zařiďte si byt, něco si ještě užijte, rozhlédněte se po světe, uspořádejte si život a pak si teprve vychutnejte děti!"

A shrnutí? Nemám špatné zkušenosti s mladšími ani staršími maminkami, ale já osobně bych se přikláněla k tomu, že mít dítě před 22 rokem je uspěchané. Je to období, kdy si člověk ještě utváří názory, zvyká si na partnera a sžívá se s ním, shání práci, byt, vybavení... (Ale pokud to člověk zvládá a vědomě si ke svým existenčním starostem přidá starost a péči o dítě a bere to zodpovědně, proč ne?)
Považovala bych za ideální mít první dítě tak kolem 25 a druhé do 30. Myslím, že v tuhle dobu mohou lidé mít dostatek zodpovědnosti, zkušeností, rozumu, financí i "prokouknutého" partnera.

A proč tedy mluvím o tom, že chci první dítě až v 29? Chceme splatit půjčky, manžel musí najít nové zaměstnání, vvyřešit problémy se synem z prvního manželství a hlavně ještě nejsem pevně přesvědčená o tom, že by mě nemrzelo vzdát se úplně svých zájmů. Zpívám s folkovou kapelou, teď se nám začalo docela dařit a tak bych si chtěla ještě užít alespoň dvě festivalové sezony, než to "zabalím". A manžel je něco podobného - hraje fotbal a začíná se blížit do věku, kdy bude muset přestoupit do družstva starších hráčů, takže si chce ještě ty 2-3 roky aktivně užít.
Ale pokud bychom měli dítě už teď (a mě ta myšlenka napadá stále častěji), věřím, že i my bychom to zvládli a bez výčitek se vzdali svých zájmů ve prospěch dítěte!

Tímto přeji všem rodičům šťatné a spokojené děti a všem "čekatelům", aby se jim podařilo zplodit vytoužené potomky (a je jedno,jestli ve 20 nebo 30 letech).

Irena