Ahoj maminy (případně i tátové)!
Nedá mi to nepřispět svou troškou do mlýna na téma "kojení na veřejnosti".
Před dvěma lety jsem náhodou zavítala se zbytkem rodiny na pískovnu nedaleko Jeseníku. Bylo vedro, voda jako křišťál, ale já jsem koupání přesto neriskovala (byla jsem ve druhém měsíci). Posedávala jsem jen tak ve stínu, když mi tu letní pohodu totálně narušila příchozí novopečená mamina. Mezi rekreanty napochodovala neupravená (slabé slovo) a ušmudlaná mamina ve vytahaných kraťasech a flekatém triku, která tlačila kočárek s dvojčaty. Miminka se začala pláčem dožadovat svého a jejich máma bez váhání usedla do trávy v tom nejfrekventovanějším místě a nakojila je.
Už tehdy jsem byla rozhodnuta, že své dítě budu kojit co nejdéle a podřídím se zcela jeho potřebám. Ale co je moc, to je moc!
Svou holčičku kojím už 15 měsíců a stále to považuji za něco výjimečného, krásného a nenahraditelného. Nesčetněkrát jsem kojila i na veřejnosti, ale nikdy jsem (alespoň doufám) nikoho nepohoršovala svým vzhledem a vždy jsem se snažila i na místech veřejných o maximální zachování soukromí. Ne kvůli okolí, ale kvůli nám dvěma. Když se tak nad tím zamýšlím, asi jsem se nikdy nechtěla o ten vzácný okamžik s nikým dělit.
Kojení na veřejnosti proto neodsuzuji, spíš naopak!
Jen si přeji, aby všechny mámy (kojící "za pochodu" jako já) nekazily spoluobčanům estetické cítění.
Matka kojící své dítě by měla být krása a něžnost sama!