Markéto, je mi líto, že Vám je na zvracení z toho, když se někdo pokusí veřejně formulovat svůj názor a ne se vším souhlasit, což Vy, jak jste se sama vyjádřila, berete jako hrabání na vlastním písečku.
Co se týče té ozvy a nabídnuté pomoci Dáše, jejíž trápení mi rozhodně není cizí: kdybyste si tato diskusní fóra prolistovala několik měsíců zpět, zjistila byste, že nejméně dvakrát nebo třikrát (je mi trapné to počítat), jsem se maminkám v podobných nezáviděníhodných situacích ozvala s nabídkou pomoci, dokonce jsem mailem jedné z nich nabízela svůj tehdy volný 1+1 (bohužel je z Prahy a já žiji v Ostravě).
Stránky ProLife jsem pozorně četla, se Zdeňkou se, myslím virtuálně dost podrobně známe, několikrát jsme dost ostře diskutovaly na tomto serveru o interrupcích a pokračovaly i několika maily, takže když jsem napsala to, co jsem napsala, stojím si za tím, protože moc dobře vím, o čem to hnutí je.
Nechci nikomu nic zakazovat (tak jak to činí ProLife), jenom znovu podepisuji Michalův názor a v této trapné diskusi reaguji jenom proto, aby bylo zřejmé, že já se se svým názorem jen tak ukřičet nenechám. Zároveň je mi líto, že jsme obě ve stavu, kdy bychom spíš měly plkat o mimidlech a těšit se společně na ně a místo toho tady na sebe syčíme jako potrefené husy.

PS: Dášo, bude - li Ti to k čemu, ozvi se.