Vydržte, vydržte, ale na to, čeho chcete, dosáhnout, musíte svého miláčka zvyknout. Každé malé dítě se cítí bezpečně, když se setkává se situacemi, které dobře zná. Pokud se opakují v přibližně stejnou denní dobu, ještě lépe. Proto stále vyžaduje to, nač si zvykl. Myslím, že veškerý optimismus a víra v léčivý čas končí právě s tímto faktem.
Objevování světa a nových situací je třeba vyhradit dobu na hraní a v raném věku asistovat při všem. Čím déle bude čekat na to, že se to upraví, tím více upevněný bude zvyk, či zlozvyk (jak chcete). Přesně jako v úvodním příspěvku, musím konstatovat, že se nám nerodí žádní "živočichové", ze kterých my svou báječnou péči tvoříme lidi. Rodí se nám človíčkové s kompletní výbavou mozkových buněk, které se postupem času učí používat, ale také už jim a nám všem, jenom odumíraní, žádné nedorostou. Jsou to filutové a zkouší, co mamka s taťkou, případně sourozenci vydrží. Opravdu není na škodu dát laskavě a láskyplně najevo autoritu. Už několikrát jsem zmínila svoji kamarádku s o měsíc starším hošíkem, který se do nedávna budi co dvě hodiny ve dne i v noci. Poté, co dala na mou radu a tatínek se v noci přičinil, protože ona desetiminutový pláč považuje za nesnesitelný, drobek spí šest hodin po koupání a dále po třech hodinách. Ve dne pokračuje v klasickém tříhodinovém režimu. Možná je to věkem a srovnání s mým o měsíc madším synkem neobstojí, ale rozhodně udělal velké pokroky, protože podle mého názoru byl v podstatě stále ve stavu polospánku tak jako novorozenci. Aktivní bdění a hraní mu nyní pomáhá lépe usínat, ale také usilovnějí papat. Vím, že řada maminek mě bude považovat za necitu, ale problémy s nočním buzením považuji v 90% za zlozvyk, za který si rodina může sama. Opravdu jen malé procento dětí nemá potřebu spánku. Tak jako tak - vydržte - a je na vás, pro co se rozhodnete.