Reaguji na Váš článek vzhledem k tomu, že sama pocházím z jednovaječných dvojčat. Neříkám, že jsem nikdy nestála o tzv. vlastní identitu, ale vlivem výchovy svých láskyplných rodičů i vlivem dalších dvou starších sourozenců, nemyslím, že by to bylo tak dramatické, jak se v článku uvádí. Sice jsme se sestrou chodily do stejné ZŠ a pak i na stejný gympl, ale rozhodně mně ani jí nevadilo, že máme stejné spolužáky a známé. O přátelství je to všechno jinak, každý, i když je jednovaječným dvojčetem, je povahová individualita. My se sestrou sice měly společné známé, ale jiné kamarádky a kamarády. Každá jsme patřily do tzv. jiné praty. Nikdy jsme ani neměly snahu o "různé zneužívání a lumpárny", když jsme byly tak stejné a nevyměňovaly jsme se u tabule nebo při písemkách. To zřejmě pramení z nějakých předsudků - my máme každá jiné písmo (což pozná každý dobrý češtinář), každá jsme měly "talent" na jiné předměty (já např. fyzika, matika, chemie, sestra dějepis, literatura, zeměpis). A pak jsme měly každá svoje vlastní zájmy a koníčky, kterým jsme se věnovaly individuálně - já jsem po společně ukončeném docházení na dětskou jazzgymnasitku začala s různými kroužky cvičení a skončila u moderního tance. Sestra měla jiné zájmy. Pokud uvádíte takovéto články na stránky, které pročítají novopečení rodiče dvojčat, musejí mít z vás hlavu pěkně zamotanou. A všem těm rodičům můžu napsat jediné - mít dvojčata není žádný handicap nebo smůla, je to jedinečné a skvělé - především pro ta dvojčata. Celý život máme se sestrou opravdový přátelský vztah, naši se o nás starali společně a stejně, nikdy jsme proti sobě nebojovaly a nikdy jsme nestály proti sobě. Když třeba někdy rodiče zasáhly do naší dětské šarvátky, okamžitě jsme se semkly a byly jedna za druhou... Sama bych si moc přála dvojčata mít a vidět, jak vyrůstají, jak se jejich cesty rozdělují a zároveň vždycky zůstanou dvojčaty, věrnými sourozenci a přáteli.
P.S.: Každá žijeme na jiném konci města, každá máme svojí rodinu a svoje starosti, kterými se nezatěžujeme, radujeme se ze svých úspěchů a štěstí navzájem, každá respektujeme soukromí té druhé a každá máme jiný okruh přátel. Nejsme rivalky a nikdy jsme nebyly. Naopak, sobě navzájem jsme si přály vždycky to nejlepší. A to přeji všem rodičům a jejich dvojčátkům, trojčátkům a více-čátkům.