Ahoj,
tak pisu jak jsem slibila muj zazitek z porodu v TR.
10.2. v 17:30 mi odtekla voda, coz byl jasny signal jet do porodnice. Bohuzel nenastaly hned stahy, takze jsem mela docela strach, ze budu rodit dlouho. Kdyz jsme s manzelem dojeli do porodnice, byla jsem otevrena jen na 2cm. Pri prijmu jsem personalu predala svuj porodni plan. Byla tam porodni asistentka, ktera me znala ze cviceni a uz predem vedela, jak bych si prala rodit.Tehle asistentce ale koncila sluzba, takze jsem si svuj prirozeny porod musela obhajovat.Nejdriv prisel dr.Picka a kdyz si precetl muj plan, kde jsem mela napsano, ze pokud nebudou komplikace, chci rodit ve drepu, v klece nebo na por.stolicce, tak se zacal smat a pry: haha, vy jako prvorodicka si myslite, ze budete schopna v jine poloze....no to si jeste povime haha. Mel jeste dalsi komentare, ale nastesti, kdyz to ona zminena asistentka slysela, rozhodla se zavolat dr.Snozovou, ktera mela taky sluzbu. Tahle pani dr byla hodne mlada a bylo videt, ze neni ze stare skoly, takze s tim souhlasila a domluvily jsme se, ze budem videt podle aktualniho stavu.
Pak jsme sli s manzelem do sprchy. Slyseli jsme, jak si o nas personal povida....No asi se jim to vsem nak nezdalo, atmosfera nebyla nic moc, nicmene delali to, co jsem chtela ja a o to nam slo.
Na to, ze bylo ten den hodne porodu, jsme meli stesti, ze na nas vysel ten sal, kde je vana. Por.as. nam nachystala mic, porodni stolicku i zinenku na zem, jak jsem chtela.
Stahy nebyly, tak mi chteli dat 2-3h a pak ze by pichli oxytocin. Ja jsem ale vedela, ze s odteklou vodou se muze cekat az 24h, takze jsem odmitla.To byl pro ne asi sok, protoze na tohle nejsou zvykli, aby je tam nekdo tak dlouho otravoval. Nastesti ale asi v 21h zacaly stahy samy. Byla jsem na mici, chodila jsem, krouzila panvi na uvolneni a hlavne, jak nas ucila por. as. z kurzu ve Vel.Mezu. jsem se pri kazdym stahu snazila spojit s miminkem, rikala mu, ze se mu hezky otevru a ono projde tunelem, bude to sice trochu bolet, ale brzo bude u me v naruci. Ani byste neverili, jak tahle psychicka vyrovnanost muze pri porodu pomoct.
Stahy byly cim dal silnejsi a bolestivejsi. Sli jsme znova do sprchy, kde se mi jeste darilo si zpivat a krouzit panvi. Okolo 23h nam nabidli vanu. Uz mi bylo docela spatne. Kdyz jsem zaujala nejakou polohu, nemohla jsem ji zmenit.Ale byla jsem otevrena jen asi na 3cm.Do vany se mi vubec nechtelo, ale rikala jsem si, ze kdyz tam nepujdu, uz mi ji pak asi nenabidnou.Takze jsem sla.Por.as. mi do ni dala dokonce penu. Jakmile jsem vlezla do ty horky vany, nastala krasna uleva. Darilo se mi daleko lip se uvolnovat pri stazich, ktere se mi okolo pulnoci zdaly uz neunosne. Manzel mi byl celou dobu obrovskou oporou, drzel me za ruku-nebo spis ja jeho :-) a otiral me oblicej studenou zinkou.Postupne jsem si pripoustela studenou vodu, protoze jsem mela silene navaly horka. Por. as. se to uz zdalo asi dlouhy, protoze jsem byla o pulnoci jen na 3.5cm, tak mi nabidla jakysi cipek proti bolesti. Ten jsem samozrejme odmitla. Co bylo ale zajimavy, pak z ni vylezlo, ze matkam jen rikaji, ze to je proti bolesti, ale ze to je ve skutecnosti neco na urychleni. Nezeptala jsem se ale co to bylo za lek.
Byla jsem stale ve vane a snazila jsem se co nejvic se psychicky uvolnit a komunikovat s miminkem. Bylo to dost tezky pri stazich, ktery nuti spis se sevrit. Ale asi jsem to delala dobre, protoze uz v 1:30 jsem byla uplne otevrena na 10 cm. Vylezla jsem z vany.Por. as. mi chtela jeste natacet pasy, ale pak naznala, ze uz je cas najit si polohu, ve ktery porodim.
Pri stazich, ktery sly jeden za druhym bylo fakt hodne tezky prejit do jiny polohy. Byla jsem na por. luzku a musela jsem se hooodne premoct z nej slezt. Jinak bych asi porodila tam.
Klekla jsem si na zinenku a rukama se oprela o zidli. Rekli mi, ze uz muzu zacinat tlacit. Tlacit jsem se bala, protoze jsem myslela, ze ten pocit na tlaceni bude daleko silnejsi.Pak prisla opet dr. Snozova. Naznala, ze mam jit bud do drepu nebo na stolicku, ze takhle mi nebude moct chranit hraz, ze tak rodit nemuzu. me se v klece ale zdalo byt nejlip. Vubec jsem se nemohla prekonat, aabych zaujala jinou polohu. Pak jsem si ale drepla. No drep mi vubec nesedel.Takze jsem se zas musela hooodne premahat, az jsem konecne prelezla na stolicku. Bzlo mi sileny horko, tak jsem si vyslekla kosili a oprela se o kachlickovou zed. Jednu nohu si podeprela schudky a druhou o zidli.Manzel byl vedle me a drzel me za ruku. Pani doktorka- to musim uznat- se hodne snazila. Nechtela jsem nastrih, tak hodne masirovala hraz a rikala jak mam tlacit, aby to neslo tak rychle a nenatrhla se.
Ve 2:17 se nam narodila krasna holcicka :-) Dali mi ji hned na bricho a pak teprv podvazovali pupecnik.
Trosku jsem se natrhla nahore do strany, ale vubec to nebolelo, asi to bylo v tom nejtencim miste, protoze mi vubec nevadilo po porodu sedet, ani na zachod jsem nemela problemy jit.
Holcicku pak odnesli zvazit atd. manzel sel s ni. Kdyz zas prisli (me mezitim sili - vevnitr jsem potrhana nebyla vubec), manzel rikal, ze se na nej usmala. Pak mi ji polozili na hrudnik a ona se opravdu jeste usmala :-)
Pozadala jsem aby mi ji pomohli prilozit k prsu, ale ona si jen lizla a sat nechtela. Pak ji odnesli na vyhrivane luzko-asi na novoroz. odd. To jsem nechtela, ale rekli, ze ji hned zas donesou. Nas dali na pokoj, kde se 2h ceka po porodu. Kdyz nas po chvili prisla zkontrolovat por as. znovu jsem pozadala o dite, protoze jsem chtela prilozit aspon do 2h kdyz se nepodarilo hned.
To uz ale pani asistentka nevydrzela s nervama a servala me, ze musi po nas uklizet a ze maji dalsi prijem a ze snad jeste vydrzim!
No nakonec ji po nejake dobe prinesla, ale me se stejne prilozit nepodarilo, az asi po 3h po porodu na sestinedeli mi to ukazala detska sestra.
Uf uf tak jsem to vychrlila...... :-)
Doufam, ze tenhle muj zazitek, kterej byl s ohlednutim docela pozitivni, nekomu z vas k necemu bude. bylo to narocny, stahy bolely hodne, ale je to bolest, na kterou se zapomina a zustane jen ten nadhernej pocit, kdzy drzite svy krasny miminko konecne v naruci.
Takze porodit v TR se prirozene da, ale musite byt obrneni vzsokou davkou trpelivosti a pokud nejsou komplikace, opravdu si stat za svym a nenechat se zvyklat personalem.
Preju vsem,kdo se rozhodnete rodit v TR aby vam to vyslo tak jak si predstavujete.
Ahoj Malina.