Ahoj Markéto,

tak Ty se ptáš, proč máš být od Domažlic? Tak poslouchej: použila jsi ustrnulého adjektiva posesívního na –ovo bez rozlišení rodu. Tento znak je typický pro jihozápadočeská nářečí. (muž je lingvista bohemista :-)) Protože ale bohužel jinak píšeš spisovně :-) , bylo to pro konkrétní určení místa málo. Takže napiš nám alespoň pět vět ve svém rodném nářečí, a my (rozuměj muž) Ti určíme Tvé rodné místo s přesností na 30 km. Uff to jsem teda zvědavá. :-)

Objevovat svět do výšky Juráš začal včera, kdy vylezl na židli. Mamka si jen vzdychla – když vyleze na židli, tak to vyleze i na kuchyňskou linku. Já k tomu jen dodávám pro pána, to snad ne! Překonal taky ostych a vlezl na balkon, na kliku taky dosáhne, je jen otázka času, kdy vyleze i na chodbu (bydlíme v paneláku). Občas mám pocit, že on se učí rychleji co může provést, než já, jak mu v tom zabránit. A asi to tak bude pořád. Přitom on se rychle učí i to, že něco dělat nemá. Ale to poznám spíš podle toho, že to provádí s poťouchlým a vyčkávacím úsměvem na tváři. Jirka říká, že zrovna včera se malý snažil vypínat a zapínat televizi a provokoval a naznačoval, že teda už už ten knoflík zmáčkne a čekal, jestli táta to své nenene zopakuje i posedmé a pak, když zjistil, že tedy opravdu nenene, znechucen odkráčel za jinými alotrii.

Neznám lepší povolání než mateřskou :-)

Lída