Naprosto souhlasím se vším, co jsi popsala. Např. já bych svý mamce neřekla, že se mi nějakej kluk líbí a to i kdyby poznala, že se na nějakýho culim, ale kdyby náhodou bych se přece prokecla, vyčítala bych si to. Ve školce jsem měla lásku, mamce jsem řekla, že mám toho kluka ráda. Ona se mě začala na něho hrozně vyptávat i na jeho rodiče a pak to říkala i jinejm lidem (známím, příbuzným) - byla jsem hrozně stydlivá. Pak je tady ještě jeden důvod. Př. kluk a holka si daj pusu v televizi a mamka na to řekne, ať ten kluk tu holku nevocucává a ať na ni nehrabe - řekne to potichu, ale řekne. Parkrát už mě napadlo, jestli nezežila nějaký nepříjemný sexuální zážitek. Raději se spíš svěřím tátovi.
S rodičema se bavim jenom o škole a sem tam o kamarádkách. Před rokem jsem jim řekla o jedné mé kámošce, která za mnou měla přijít, že přijít nemůže, protože šla za svým klukem. Oni mi oba řekli, že to není dobrý, protože se začne flákat a špatně se učit. Možná proto jsem ještě s nikým ani pořádně nechodila, spíš to vždy byla jen náklonost k nějakému klukovi.
Mohl byste mi někdo napsat prosím svůj názor.