Ahoj holky,

mam takovy problem, mam skoro dvouleteho chlapecka, ktereho hrozne miluji a jsme na sebe moc fixovani. Coz je super,ale jsem ted take znovu tehotna [ miminko bylo planovane a moc se na nej tesime], ale prozivam takove blbe stavy, za ktere se moc stydim. Obcas se bojim, ze to druhe uz nedokazu milovat tak hrozne moc jako me prvni[ ja vim, zni to hrozne!!!!]Nevim, cim to je, protoze deti mam moc rada a tohle miminko jsme si moc prali, ale bojim se , jak to vse bude. Dominicek je na mne stale prilepeny a chce stale mou pozornost a ja se bojim, ze to male bude vyrustat odstrcene , protoze na nej nebudu mit tolik casu, jako na Dominicka , kdyz byl miminko. Take cele tehotenstvi prozivam uplne jinak. U prvniho jsem si brisko stale hladila a s miminkem si povidala ,pocitala dny , nez se nam narodi atd , ale ted jsou dny, kdy si ani nevzpomenu, ze jsem tehotna . Mezi Dominickem, pranim,uklizenim a varenim proste na to nemam cas. Moc me to trapi, ze mam k tomuto tehotenstvi takovy flegmaticky postoj , mam uz dokonce i nocni mury, ze me to miminko bude nenavidet az vyroste. Proste psycho. Tak jsem se vas chtela zeptat, jestli je to normalni mit takove smisene pocity a obavy z prichodu dalsiho miminka ? Ja vim, ze az ho ucitim kopat , ci az ho budu drzet v naruci, ze se vse zmeni a ja je budu oba milovat stejne vroucne, ale i pres to mam obavy[ asi ty hormony-haha].
Moc se omlouvam,ze mam takovou priblblou otazku , ale moc by me zajimalo, jestli to druhe tehotenstvi nekdo prozival podobne , ci jste mel stejne obavy z prichodu druheho miminka.

Diky moc Misa