Dobrý den, mám slzy v očích, když si čtu vaše příspěvky. Nikdo z mužů si nedokáže představit, jak vyčerpávající a bolestný může být spontánní porod.A když příjde situace (jakou máme všechny společnou), kdy musí být odstraněna placenta je to strašný...Já měla velké štěstí-po porodu mi neodešla placenta, nešlo to žádným způsobem a po hodině snažení se lékařka rozhodla pro manuální lízu, přišel pan doktor z Ára a navrhoval pod celkovou narkózu, lékařka se vyjádřila bez narkózy. Pan Dr to zkusil a nešlo to, bylo to hodně bolestná zkušennost a jsem ráda, že jsem nakonec pod narkózu šla. Pořád mi zní v uších slova lékařky- Zkus to a slova lékaře,/ který to na prosbu doktorky zkusil/, nebudeme ji trápit, udělám to v narkóze- mezitím podotknul, že jeho žena to podstoupila také.....
Pak mě pohladil po tváři a řekl, ať se nebojím, že to bude vše v pořádku.Byla jsem tak dojata, že mi začaly téct slzy po tváři, objevil se né jenom DOKTOR, ale i ČLOVĚK, který se uměl vcítit do těla ženy, ikdyž je to muž.Pane DOKTORE děkuji, že jste tam tenkrát byl VY......Porodit dítě je tou nejbolestnější a zároveň nejkrásnější vzpomínkou v mém životě.