Milá Ivano,

úplně chápu vaše pocity. Taky jsem si říkala, že uteču, i když moje situace byla trochu jiná. Syn měl při narození 2700g. I přesto jsem z porodnice odcházela s doporučením krmit lahvičkou, protože jinak se příliš unaví a usíná vyčerpáním a né nasycením. To, že to byla hloupost teď už vím, ale to máte nevěřit doktorům? Oni to přece musí vědět líp. Navíc mne šokovalo prohlášení v propouštěcí zprávě, že dítě je plně kojeno (chyb tam bylo více). Kojit mi nedovolili a dokonce nechápali mou žádost, že si chci své dítě krmit lahvičkou (když už to musí být) sama a to i v noci- syn ležel na novorozeneckém oddělení a často ho sestra nakrmila sama, než by pro mne přišla. Navíc jsem neměla tušení proč tam musí být. Na moje dotazy odpovídali, že je mu tam líp - pod dohledem. Prostě jsem se tam cítila přebytečná. Primář se zeptal zda kojím a když jsem vysvětlila, že ne řekl tak si na tom trvejte, že budete kojit. Ale jak, když věříte, že mu ubližujete? Ještě, že tam byly tak hodné ženské sestry.
Jen pro vaši informaci kojím dodnes, protože jsem celou dobu v nemocnici poctivě odstříkavala (stejně nebylo co dělat), ale trvalo mi ještě 2 týdny doma, než jsem se odvážila plně kojit.
A ještě jedna změna oproti vám. Dudlík měl prostě druhý den v puse a to, že je krmen z lahvičky jsem se dozvěděla jen tak mezi řečí ("To je zvlaštní, že od vás tak málo vypil, z lahvičky pil pěkně").
Alespoň jedno pozitivum pro všechny - i dítě krmené lahvičkou a zvyklé na dudlík lze převést na plné kojení - alespoň u toho mého šikuly to fungovalo.
Klidné noci přeje Irena