Pani Evo, chtel bych Vam pridat muj dopis s popisem situace, ktera se opravdu stala. Muj kamarad vzdy spatne snasel kritiku, protoze se ve skole dobre ucil.
Kdyz jsme byli v sedme tride, tak nas pani ucitelka a dalsi dospeli vzali do hor.
Kamaradovi se neco stalo, zapomnel na povinnosti a na keloktiv a v horach se ztratil. Nebyl videt asi ctyri hodiny, pak jsme ho nasli uplne zniceneho u horske boudy, kam jsme meli dojit. Asi si pamatoval jmeno nebo nasel cestu - to nikdo nevi a nikdo se ho neptal. Pri svem dospivani se nikdy nedokazal pani ucitelce omluvit, koupit ji kyticku ruzi, bonbonieru, nic takoveho, i kdyz ucila asi 100 metru od prumyslove skoly, kam on chodil. Pani ucitelka pred nekolika lety zemrela pomerne mlada, protoze pry mela nejake "zenske potize".
Nedavno se setkal se svoji spoluzackou a pote proplakal asi 2 tydny, protoze se nedokazal za ta leta zbavit sve viny. Muj kamarad je pritom opravdu dost pevny muz, ktery prozil v zivote dost zmen nato, aby ho neco vyvedlo jen tak z miry.
-
Moto pro vsechny z Vas - Vas syn nebo dcera nemuseji snaset kritiku; v zivote jsou ale situace, kdy je absolutne nutne kritiku/prikaz/rozkaz prijmout, nechat na sebe zavolat, byt clenem kolektivu/skupiny at se to tem detem libi nebo ne.
Vsichni zucastneni se pak vyvaruji velkych problemu.