Je vidět, že tento článek čtou a reagují na něj většinou matky, které se řečí svých ratolestí pečlivě věnují. Bohužel se setkávám také s dětmi, které neumí vyslovit spoustu hlásek a jejich rodiče si s tím moc hlavu nelámou. Myslí si, že ono to "nějak přijde samo". Uvedu extrémní případ: Setkala jsem se se sedmiletou dívenkou, která i po odkladu školní docházky neuměla vyslovit snad třetinu abecedy, do školky nikdy nechodila, její matka na ni moc nemluvila, logopedickou péči, která ji byla u zápisu doporučena nechávala pouze na logopedce (tzn. jednou týdně asi 15 minut), dívka tedy měla veliké nedostatky jak v českém jazyce, tak i v komunikaci s vrstevníky. Nechtěla bych být v její kůži, musel to pro ni být v 1.třídě obrovský šok.