Také jsem si říkala, že dudlík mi nesmí do domu. Vydrželo mi to asi do synových čtrnácti dní. Na křičení, které se ničím nedalo zahnat, zabralo okamžitě. Používali jsme dudlík Nuk, je prý nejlépe anatomicky vytvarovaný. Lékařka říkala, že je lepší dobrý dudlík, než palec, protože palcem si děti „vylamují“ rostoucí zoubky ven. A pak, prsty mají děti stále „při ruce“ a nejspíš je to odvykání pak těžší. Kluk ho sám odložil asi před měsícem, kdy mi došlo, že mu ho už vlastně vnucuju. Pak mi začal ruku s dudlíkem odstrkovat. Bohužel u nás neplatilo, že bychom se díky dudlíku více vyspali. Alespoň se ale snadněji usínalo.