Já mám druhé dítě skutečně za odměnu. Syn plakal, řval a vztekal se do roka téměř nepřetržitě, nespavec nespavá, uspávácí atp. Dělali jsme všechno možný i nemožný a doteď nám ze svého pokojíčku každou noc skončí v ložnici - potřebuje přitulit:). Taky jsme se báli druhého, čekali jsme totiž kluka. Narodila se krásná, malinká, tichoučká holčička, která spala do půlroka skvěle. Teď občas trochu hůř, ale je klidnější....teda jako miminko byla klidná, pohodová, člověk si musel dát opravdu velký pozor aby na ní nezačal zapomínat, říkala si totiž o všechno v klidu a jemnými náznaky. Zlomilo se to trochu teď - necelé dva roky. Vzteklík je slušný, ale říkám se že to patří k vývojové etapě a tajně doufám že se to za pár měsíců zlomí a zase to bude ta pohodová holčička, protože čertice je temperamantnější než byl synek:). Toho je stále všude dost, tak jen doufám že mě děti za pár let nepřeválcují. Od doby co se narodil syn tak se utěšuju myšlenkou že člověk má takové dítě které si zaslouží, resp. na které stačí. Nic, to je jen takové zamyšlení:)))).