Zaujal mě Váš příspěvěk.Můj druhý-ten fakt děsně uřvaný syn se taky jmenuje Přemeček!
Že by uřvaní Přemci!Pozor na ně!
Teď v roce je vidět,že si jde tvrdě za svým a umí si vydobýt.U něj byl problém se spaním- s usínáním.Když se dařilo spát-bylo to lepší,běda však jak se trochu přetáhl-začarovaný kruh.Někdo píše-každý má co si zaslouží.nechápu.proč zrovna já?Už tolik ran od osudu,moje nemoc -a i přes ni jsem měla odvahu jít do druhého dítěte.Já člověk,který by za děti i dýchal!Proč jiné co znám a kalí na své děti měly klidné mimina?
Já se složila v Přemkových 5.měsících.Manžel pomáhal jak se dalo,ale bohužel na rozdíl od Vašeho manžela snáššl jeho křik ještě hůř než já a navíc jsme měli ještě prvního 2letého syna a staral se o něj.Je to opravdu moc složité-rady babiček,tetek-hrůza.Zlomilo se mezi 8-9měsícem,zjistila jsem,že po ranním nakojení občas sám usl v postýlce-začala jsem z toho dělat pravidlo a pak opatrně postupovala dál.Nikdy jsme ho nenechali řvát déle než hodinu-modral a nemohl popadnout dech.Potřebuje náruč,klid,jistotu-nyní velký mazel,bohužel pořád mu dost dlouho trvá než usne.Ale říkám si jsou horší věci-hlavně zdraví!Věrka