Mile nastavajici maminky,

porodnici ve Vrchlabi mohu vrele doporucit, 5.7. se zde do vody narodil syn Šimon.
Termin porodu jsem mela ve ctvrtek 4.7. Vzhledem k tomu, ze bydlime v Praze, naplanovali jsme si na 4.7. cestu do Vrchlabi do prenatalni poradny s tim, ze zustaneme do nedele a pokud do te doby neporodim, vratime se zpet. Jiz od utery 2.7. jsem mela bolestive kontrakce. Ve stredu v noci byly tak silne, ze se mi nepodarilo vubec usnout. Rano jsme s manzelem vyrazili. Do poradny ve vrchlabske porodnici jsme dorazili asi v 11.30. Po prohlidce mi bylo receno, ze porod se muze rozebehnout dnes nebo take za tyden, tezko rici. Znovu jsme si prohledli porodni pokoj a objednali se na predporodni kurs poradany zrovna toho dne odpoledne por. asistentkou Konvalinovou. Pak jsme se jeli ubytovat do penzionu a v 15.00 jsme se dostavili na kurs. Ten nakonec trval 4 hodiny, behem nichz se mi bolesti stale zesilovaly. Zacala jsem si trochu zoufat, ponevadz jsme je stale jeste povazovala za poslicky a neumela jsem si predstavit, ze je budu muset snaset treba jeste nekolik dni, nebo dokonce tyden. Intervaly byly nepravidelne, ale zkracovaly se. Po skonceni kursu jsme se sli najist do restaurace (prvni poradne jidlo toho dne, nejak jsme se behem dne nestihli nikde najist). V restauraci jsem zacala trochu verit, ze uz by to mohlo byt k porodu, a tak jsme po 21h vyrazili opet do porodnice. Pan doktor konstatoval, ze jsem otevrena na 3 cm, ze nalez k porodu je a ze uz tam mame zustat. Moc se mi ulevilo, opravdu jsem se bala, ze to jsou stale poslicci. Manzel dojel do penzionu pro veci, se mnou mezitim sepsali prijmove papiry. Po navratu manzela nas dali na nadstandardni pokoj, posledni, ktery byl volny. Maji tam 2 nadstardni pokoje s koupelnou a WC, nove a hezky vybavene. A pak jeste jeden pokojicek bez prislusenstvi, ale zato s dvouluzkem, a ten jsme meli my az do konce pobytu. Asi ve 23.00 jsme sli do porodniho pokoje a o pulnoci jsem sla do vany, kde jsem stravila pres 3 hodiny, dokud se nam ve 3.46 rano nenarodil Šimůnek. Po chvilce ho vzali s manzelem na osetreni, ja jsem presla na porodni sal. Nemela jsem zadne zraneni vyzadujici siti. Ve 4.15 jsme byli zpatky v nasem pokoji a syn se poprve napil.
V porodnici jsme vsichni tri zustali do utery 9.7.
Po celou dobu jsme se setkavali pouze s milym a vstricnym pristupem, a to od vsech clenu personalu. Vsichni byli neuveritelne mili, a to i za situace, kdy meli najednou na sestinedeli 14 maminek (kdyz prijimali mne, bylo nas jen 6). Porod probehl naprosto prirozene, bez klystyru (nekonala se ani zadna "nehoda" pri tlaceni), holeni, nastrihu, utisujicich prostredku, syn byl naprosto v pohode, neplakal... Na porod jsme si uchovali krasnou vzpominku, kterou bych prala csem nastavajicim rodicum.