Verko, muj syn se sice nejmenuje Premecek:))))), ale taky modral (a stale jeste modra) a nedychal, uz od 2. tydne. Zprvu to bylo tak 2-3 vteriny. Nejdriv jsme byli na pohotovosti(tam se nam trosku vysmali, ze pry je to normalni a do 2.měsíce to prejde, ale nepreslo), ale i tak jsme si na to casem zvykli. Byli jsme kvuli tomu v nemocnici na pozorovani - no, to mi dodalo!!) Nic neshledali, nastesti. Ve 3,5 mesicich ale najednou, zdanlive bezduvodne, prestal dychat asi na 10 vterin (a to je sakra dlouha doba), upadl do bezvedomi a nemohl se vzpamatovat. Nakonec se zmatoril a dalsi den to same - a uz jsme jeli zachrankou do nemocnice. Vsechna vysetreni, co jdou udelat, udelali, a vse negativni, zaplatpanbuh. Naucila jsem se s tim zit, prestala se stresovat tim, kdy zase nebude dychat, ze jsem s nim sama doma a co kdyz to nezvladnu, a predpokladam, ze ho to jednou prejde. Ocekavala jsem, ze bude mit treba zachvaty vzteku, varovali me, ze toto delaji vztekle deti, ale je to docela pohodar, vzteka se tak v norme. Urcite ho ovlivnuje muj stav pri teto situaci , ze jsem klidna (relativne), a to, i kdyz to ted uz trva dele, cca 15, nekonecnych, vterin. Take velky mazel, a proto se ztotoznuji s vasim nazorem, ze potrebuje hlavne jistotu a klid. S jeho placem jsem nikdy nehazardovala (jen jednou jsem ho nechala plakat a on plakal asi 1,5 hodiny a ani potom neusnul!!!), ale ani mu nepodleham, protoze vidim, ze zjistil, jaky to ma ucinek a pouziva to jako svou nejsilnejsi zbran.