Verczo,

Jak delas primitiva (ve sve druhe odpovedi opakovane): tvoje vychozi pozice je: nevis o prirozenym porodu NIC, nazory oponenta ani se nesnazis pochopit; tvoje strategie je: nazory oponenta si vymyslim, budou to naproste kraviny, a pak je zdrtim:). Snadna prace. Ale diskutujes s bubakem ve sve hlave, ne se mnou:)

Proc jsem odpovedela dost tvrde: clovek, ktery nic nevi, ale smahem oznaci velkou skupinu zen za nezodpovedne hlupacky, ktere nevedi co cini, a kterych je treba poucit, nedela dobry dojem, vis. Jestli bys se ptala, byla by to elegantnejsi strategie neco se dozvedet. A xcela jiste bys dostala slusnou odpoved.

Precti si nekolika stranek diskusi Porod doma. Byla tam zajmava navsteva (Dr. Koutsky z prazskeho Apolinare), diskutovalo se prave o tech vyzkumech. Precti si to, mozna te nejaky vyzkum zaujme, pak budes v tomhle poucenejsi.
Kasles na vyzkum? Jak muzes, prece na nej se opira lekarske postupy? Jinak to by bylo sarlatanstvi.

"Podle mě jsi dost povrchní a nejspíš neschopná jakékoliv empatie či snahy o pochopení i někoho s opačným názorem."

Podivej, takove otazky, jako jestli porod doma za Evropskych podminek (s kvalifikovanou PA, 20 min. do nemocnice, nizkorizikova rodicka, PA spolupracuje s nemocnici) je stejne bezpecny jako v porodnici, neni veci nazoru. To je meritelna skutecnost, a na to existuji empiricke vyzkumy. Da se zjistit, jestli doma umira vice deti nizkorizikovek nez v nemocnici nebo ne. A vyzkumy ukazuji, ze nikoliv. A pokud nikomu se nepodarilo prokazat, ze metody prirozeneho porodu jsou nebezpecnejsi nez toho lekarsky aktivne vedeneho a kontrolovaneho: nemas pravo nikoho urazet jako nezodpovedneho.

"Myslíš, že jsem snílek, když jsem jako rodící v porodnici spokojená?"

To jsem nepsala. Ja jsem O TOBE a tvemu vztahu k porodnici nepsala vubec. Snilska predstava je, ze v porodnici a pod lekarskym dohledem neumiraji deti nizkorizikovych rodicek. Snilska predstava je, ze metody lekarskeho vedeni maji vzdy vse pod kontrolou. Snilska predstava je, ze v ceskem porodnictvi bezne zasahy nemuzou uskodit (viz. zase tu nedavnou diskusi v Porodu doma).

"Copak je tam vše jen špatně? A co když to třeba těm maminkám takhle vyhovuje? Vždyť se v porodnicích změnilo tolik k lepšímu."

Verczo, nikdo nikomu nevymluva, ze nemaji rodit v porodnici. Zena ma rodit tam, kde se citi bezpecne, a kde ji to dovoluje jeji zdravotni stav. Jestli je ti v porodnici dobre, tak tam rod.

"Vše má své pro a proti, nic není černé nebo bílé, ale nepůsobíš ně mě, že bys to chápala..."

Z ceho jsi to vycetla?

"Mohu mít otázku? Viděla jsi umírat své dítě?"

V ceske porodnici mi dite velmi silne ohrozily. Zbytecne, rutinnimi, zastaralymi, uz davno vyvracenymi postupami. Kdyz jsem to vypravela znamym nebo nahodne potkanym porodnikum a PA na mne koukali soucitne a ptali se, kde to bylo, a jak mne vubec napadlo s takovyma lidma rodit. Ja vim co je strach o zivot ditete. Proc myslis, ze k tomu venuji cas ve snaze, aby tam pracujici zabednenci konecne zacali studovat? Aby mene zen zazilo totez.

Je mi lito, co se ti stalo, ale ja za to nemuzu.

"Pokud máš dojem, že život je jen o studiích, výzkumech a statistikách, pak je mi Tě líto."

No, medicina JE o tom vsem, pokud jde o lekarske metody, posuzovani co je bezpecna metoda a co neni. Zivot o tom neni, samozrejme.

"A možná bys mohla i zapřemýšlet nad tím, jestli je porod v životě člověka (dítěte nebo matky) to nejdůležitější. Zatím to tak z Tvého projevu na mě působí. Sama od jisté doby zastávám názor, že nikoliv. Významný, zajímavý... ano... Ale nejdůležitější? S nutností ho takhle "řešit"? Ne, pro mě již ne."

Cetla jsi svetoznameho ceskeho psychiatra v emigraci Stanislava Grofa? Ja si modlim, aby nemel pravdu, aby jeho pravdy neplatily na meho syna. Ale bohuzel, spousta psychickych onemocneni a neurologickych poruch souvisi s tim jak dite prislo na svet.
Jeho kvalita zivota obcas s tim souvisi, totiz pri porodu ho muzou silne traumatizovat. Psychicke zdravi matky je velice zranitelne spatnym porodem. Psychicke zdravi ditete souvisi se zdravim matky. Neni to to nejdulezitejsi tema na svete, ale mi stoji za ten cas.



Beezi, pravda obojí - porod v 26tt i KP - je rizikový. Ale příroda mi zrovna nepomohla v porozumění mému tělu a schopnosti rozpoznat vážné problémy. Proto píšu o tom, že se obávám, že nelze spoléhat jen na to, co cítí maminka. Myslela jsem, že je to z toho příspěvku jasnější.
Nikomu neupírám právo na možnost volby způsobu porodu, jak komu vyhovuje. A pokud jsou zdravotníci schopni se s rodičkou domluvit buď na všem, co by ráda, nebo přinejmenším na nějakém kompromisu v tom, co která strana považuje za důležité, pak je myslím vše v pořádku. Dle mé zkušenosti toto lze slušně uskutečnit právě ve Vyškovské porodnici, ke které by tuším měla směřovat tahle diskuse. Pokud však dojde k absolutní neshodě obou stran, pak nezbývá než se rozejít. Z téhle diskuse však nemám dojem, že by zde byl jakýkoliv přetlak nespokojených maminek. Spíš naopakCizinko,
máš dojem, že z Tebe dělám primitiva? Napsala jsem snad něco takového? Kvůli té ironii? A protože to, co prosazuješ považuji za nezodpovědné? Pokud to chápeš tak, že z toho vycházíš jako primitiv, je to Tvoje věc. Podle mě jsi dost povrchní a nejspíš neschopná jakékoliv empatie či snahy o pochopení i někoho s opačným názorem.
Ač mi může být povídání o porodu principiálně velmi příjemné a sympatické, po přečtení Tvého příspěvku je mi spíš špatně od žaludku, smutno a hnusně zároveň... Kašlu Ti na nějaký výzkumy, myslíš, že tímto arogantním stylem o své pravdě přesvědčíš zástupy mamin? I kdybych primárně chtěla nebo měla zájem si Tě vyslechnout a uvažovat o tom, jestli na tom Tvém povídání něco není (určitě totiž je), po přečtení Tvých slov nemám chuť vůbec na nic!
Myslíš, že jsem snílek, když jsem jako rodící v porodnici spokojená? Copak je tam vše jen špatně? A co když to třeba těm maminkám takhle vyhovuje? Vždyť se v porodnicích změnilo tolik k lepšímu. Já nepsala že jsou doktoři svatí, že nic nepokazí, že jsou vždy slušní a vycházejí člověku v každé situaci vstříc. Jsou to lidi, dělají chyby a omyly a stoprocentně na ně spoléhat je přinejmenším naivní. Ale přecejen většinou nebo dost často ještě dokážou pomoci. Vše má své pro a proti, nic není černé nebo bílé, ale nepůsobíš ně mě, že bys to chápala...
A co se týče Tvého výsměchu z mých "emocí" a "zdravého rozumu"? Dovol, emočně budu psát i nadále. Tvým přičiněním... Mohu mít otázku? Viděla jsi umírat své dítě? Den po dni? Zažila jsi naprostou bezmoc a své "prázdné ruce"? Modlila jsi se k Bohu, aby si Tvé dítě vzal co nejdřív k sobě? Aby ukončil jeho i Tvoje trápení? A přitom Boha zároveň prosila o zázrak, aby Ti dítě mohl ponechat? Chodila jsi ke svému umírajícímu dítěti každý den se slovy rozloučení na rtech, protože jsi nevěděla, jestli ho nevidíš naposled? Držela jsi jej za prstíčky s myšlenkou, že zítra ho možná už nebudeš moci opět pohladit? A víš jaký je to pocit až zemře, a Tobě se na jednu stranu uleví, a zároveň Tvé srdce prostoupí nesdělitelná bolest? Chodila jsi někdy k hrobu svého dítěte a nosila mu tam kytky? A po nějaké době se smiřovala s postižením druhého dítěte? Piplala ho, trápila cvičením jeho i sebe, žila ze dne na den a neustále doufala v co nejlepší výsledek, i když jej nic nenaznačovalo? Ne? Tak potom, PROSÍM, až si prožiješ to co já nebo aspoň něco podobného, pak mi povídej něco o emocích. Do té doby si to Tvé vysmívání strč někam!
Kromě toho, nejvíc mě fascinuje, že o "zachraňování" nedonošených dětí, o jejich umírání a postižení nejvíc filosofujou lidi, kteří absolutně netuší o čem mluví. To nejsou jen čárky na papíře, čísla v grafech či tabulkách, ale živé bytosti. Co víš o jejich osudech? Myslíš, že je lze zprůměrovat a opět dojít k rádoby přesnému výsledku?
Pokud máš dojem, že život je jen o studiích, výzkumech a statistikách, pak je mi Tě líto. A možná bys mohla i zapřemýšlet nad tím, jestli je porod v životě člověka (dítěte nebo matky) to nejdůležitější. Zatím to tak z Tvého projevu na mě působí. Sama od jisté doby zastávám názor, že nikoliv. Významný, zajímavý... ano... Ale nejdůležitější? S nutností ho takhle "řešit"? Ne, pro mě již ne.



Beezi, pravda obojí - porod v 26tt i KP - je rizikový. Ale příroda mi zrovna nepomohla v porozumění mému tělu a schopnosti rozpoznat vážné problémy. Proto píšu o tom, že se obávám, že nelze spoléhat jen na to, co cítí maminka. Myslela jsem, že je to z toho příspěvku jasnější.
Nikomu neupírám právo na možnost volby způsobu porodu, jak komu vyhovuje. A pokud jsou zdravotníci schopni se s rodičkou domluvit buď na všem, co by ráda, nebo přinejmenším na nějakém kompromisu v tom, co která strana považuje za důležité, pak je myslím vše v pořádku. Dle mé zkušenosti toto lze slušně uskutečnit právě ve Vyškovské porodnici, ke které by tuším měla směřovat tahle diskuse. Pokud však dojde k absolutní neshodě obou stran, pak nezbývá než se rozejít. Z téhle diskuse však nemám dojem, že by zde byl jakýkoliv přetlak nespokojených maminek. Spíš naopak