Rodila jsem v ČB v březnu 07. Císařem pro polohu KP. Až po 3 dnech, poté co jsem se zeptala sestry jsem zjistila, kdo mi císaře prováděl. Zážitky mám smíšené. Na JIP je člověk oblblej a hlavně spí, ale na jednu sestru opravdu nemůžu zapomenout.Císař mi prováděli v neděli. V pondělí jsem se na injekci proti bolesti nenatočila dle jejích představ, tak mě sprdla, že takhle jsem se mohla natáčet včera to jsem byla po operaci :-) Díky hormonům a asi všeobecně nikdo není v nemocnici rád, sem samozřejmě začla bulet (samozřejmě až když odešla:-) ). Malou mi vozili přikládat a dětské sestry byly skvělý. Pak mě v to pondělí přinesli jídlo, že mám sice ještě čas, ale chodili za mnou a at něco sním, říkala jsem že nechci.Každopádně jsem se přemohla. Ten den (stále pondělí) mě ještě převezli na šestinedělí.Asi potřebovali místo. Bylo mi zle.To potom jídle. Po třech hodinách po jídle jsem to už nevydržela a pozvracela se. Bylo to fakt super, nevíte co dělat dřív jestli brečet bolestí a vzteky,že jste je neměli poslechnout a prostě nic nejíst a nebo si "držet" jizvu a zvracet. Ženský s kterýma jsem byla na pokoji se divily, že mě převezli hned 1 den po operaci, že ony přijely až druhý den a stejně tak že mi daly jídlo, ony mohly jíst taky až druhý den. Když jsem to řekla doktorovi, který obcházel tak mi dal prášek a sestra na šestinedělí řekla, že mi z jídla nemohlo bejt špatně, tak z čeho asi, když jsem se vyzvracela bylo mi dobře - samozřejmě přiměřeně pooperačnímu stavu.Jinak být ve třech na pokojích je podle mně moc. Být tam dýl jak týden tak mě nesou nohama napřed. Sestry chodí na pokoj jak do chlíva, mně vadilo i svícení přes noc, vysvětlování maminkám po vaginálním porodu třeba i o půlnoci jak přebalovat,...mi přijde ujetý, člověk by se měl v nemocnici co nejdřív zregenerovat a to když se nevyspí jde dost špatně.Samozřejmě jsem nečekala že se po porodu vyspím ale nespala jsem tam prakticky celých 6 dní. No prostě pokud bych tam neměla malou tak jsem šla hned v úterý na revers domů. Zvlášť po zkušenosti, kde jsem se od jedné z dětských sester dozvěděla na dotaz Jak přebalovat dceru - chtěla jsem vědět, zda pysky roztahovat nebo ne, v literatuře se uvádí pokaždé něco jiného - mi bylo řečeno :Vy jste nikdy neviděla jak se to dělá? Sorry, jako prvorodička jsem to fakt nevěděla.Obecně si maminky co se těchhle věcí týče pomáhají sami. Jde taky asi o to, že ženský po císaři nechávají než se zmátoří, protože jinak jsem koukala, že mamkám po vaginálním porodu vše vysvětlují hned ten den co porodí. Není divu, že jsem se tedy cítila jak debil - a to jsem si myslela že mám načteno :-) Po pár dnech, když jsem se rozkoukala, jsem zjistila, že to vůbec nebyla sestra co mi tak "skvěle" poradila, ale ženská co tam převlíká postýlky,...jenže jak to má člověk dneska v nemocnici poznat když všichni nosí stejný mundůry a sestry lze pak těžko odlišit. JInak ale byly skutečné dětský sestry skvělý. Mlíko jsem měla až čtvrtý den v noci, celou dobu mi pomáhali, uklidnovali, že je to po císaři normální, malou přikrmovali a na ně si stěžovat nemůžu. Sestry z šestinedělí jsem viděla před vizitou a večer když se ptali jestli nechi injekci proti bolesti jinak o nich člověk neví. Jsou absolutně bez empatií berou to prostě jako na běžícím pásu. Chápu, že při tom fofru co tam mají to asi je náročný, ale na druhou stranu jsem si najivně myslela, že k povolání zdravotní sestry patří i třeba jen ten úsměv na tváři. Já když mám v práci špatnou náladu tak to klienty taky nezajímá. A jídlo no comment.Říká se,že z hladu člověk sní všechno, ale tohle jídlo se fakt jíst nedá.Takže moje pocity tak 50 na 50.