Káčo
Držím vám všem palce, doufám, že jste v pořádku. V nemocnici to není někdy jednoduché, ale člověk se nesmí dát!!! Byla jsem minulý rok v nemocnici s dvouletou dcerou, která mi upadla do bezvědomí a přestala dýchat - sanitka přijela po 20 minutách, kdybych nedýchala do ní, asi bych ji dnes neměla. Přijeli jsme do nemocnice a - vzhledem k tomu, že se mezi tím chytla a dýchala sama - nás nechali čekat 30 minut, než paní doktorka dopsala propouštěcí zprávu dítěte, které už bylo asi v pohodě - když šlo domů. Potom nás přijali - já sice nekojila, ale vůbec by mně nenapadlo, nechat tam malou samotnou . Vím, že na to mám nárok tam s dítětem být! Ale! Když chtěli dceři brát krv, tak mi ji sebrali a hodlali ji odnést. Nedala jsem se. No řekni, kdy nás ti malí více potřebují, než tehdy, kdy se jim děje něco nepříjemného. Po této zkušenosti mi ji sestry "unášely". Třeba si počkaly, až půjdu na WC a šup - byly v pokoji - a já jen podle vzdalujícího se křiku sledovala "stopu". To víš, co to je za šok pro dvouleté dítě, když mu maminka řekne, že hned přijde a mezi tím tam přijde někdo cicí a odnese ji! Strašně jsem se tam kvůli tomu s personálem chytla, ale vybojovala jsem si to, že jsem u každého vyšetření byla. Jistě, že bych se necpala na porodní sál, pokud by něco takového bylo nutné - nejsem blbá - ale v okamžiku, kdy u ní mohu být tam být mám a mám být oporou!

Držte se a bojujte!!!
Simona