Po devitiletém soužití s partnerem a otcem mého 18 měsíčního syna se mi začal hroutit život pod rukama.Syn přišel na svět po dlouhém snažení a po umělém oplodnění a já myslela,že i přesto z velké lásky.Když mu bylo 13 měs. dozvěděla jsem se,že přítel si našel mladou milenku a to proto,že sex se mnou nikdy nebyl to pravé,protože jsme se jen snažili stvořit život,ale někam se stratila radost z něho samotného.Snažila jsem se partnera udržet,protože ho přesto všechno stále miluji a moc mi záleží na rodině,ale teď už opravdu nevím,jestli to bylo dobře.Vrátil se a svuj vedlejšák ˇudajně skončil,ale ke mě se stále chová chladně,s tím,že mě má rád a syna miluje,ale mě nedokáže víc dát.A tak už vážně nevím,jsem sama víc,než kdybych sama byla,ale nevím jak z toho ven.Mám odejít a vzít tátu synovi,nebo zustat a ještě doufat,že se něco změní.Poradíte?