Letěli jsme se 16-ti měsíčním synem 2 hodiny k moři, v obou případech většinu letu prospal. Největší problém pro nás bylo čekání při odbavování. Obrovský prostor na letišti jakoby ho vyzýval k pohybu. Nechtěl být s náma, lítal tam jako drak, nešlo ho ničím zaujmout na delší dobu, než 5 vteřin - pití, knížky, hračky, písničky, říkanky - to vše bylo o ničem. Záviděla jsem maminkám, kterým dítě sedělo v golfáčích a koukalo kolem sebe. Ale možná i díky té jinak nezvyklé hyperaktivitě se unavil a v letadle spal. Když byl pak vzhůru, koukali jsme okýnkem a já mu vyprávěla, co vidíme, četli jsme časopis, bavili jsme se. Problém byl, když před přistáním rozdávali bonbóny, chtěl taky - doporučuji vzít si do kapsy nějakou dobrůtku, kterou tak malé dítě může. A taky náhradní oblečení, kdyby se dítě (i větší) polilo, v malém prostoru můžete plastový kelímek s pitím a s mrňousem na klíně převrhnout raz-dva.

Po odbavení na letišti už to bylo s aktivitou lepší, koukali jsme na divadlo na letištní ploše - jezdící vozítka pro kufry, cisterny, uklízecí čety, doprovodná vozidla, to bylo něco.

Jinak k článku - letěli jsme charterovým letem TVS (16-ti měs.+ čtyřletý syn), žádné přednostní odbavení se nekonalo, nechtělo se nám cpát se mezi spěchající důchodkyně s kufry, tak jsme dostali místo až v zadní části letadla, nikoli v první řadě. Když malý usnul, nenabídli nám volné dvojsedadlo - možná, kdybych požádala. Děti nedostaly žádnou hračku ani dárek. Je to škoda, děti jsou vděčné za každou drobnost a myslím, že leteckou společnost by to nezruinovalo. Takhle jsme byli vděční alespoň za přijatelné zpoždění (20 minut tam, 10 minut zpět) a klidný let i přistání.