Tak to jsme na tom stejně. Včera měla svatbu moje sestra v Kořenově, holky jsem musela přivézt z tábora už v pátek, doprava příšerná a dnes jsme se vrátily. Svatba se konala v jednom malém penzionu, ale bylo to docela náročné. Hlavně sestra už má dítě 2 roky a 3 měsíce, stále jí kojí a je to příšerně vzteklej rozmazlenej fakan. Je to sice moje neteř, ale já bych jí za 2 hodiny musela asi zabít. Šijou si na sebe hrozný bič pokud jí trošku nepřitvrdí. Moc jsem se nevyspala jelikož jsem spala s Robertem na jedné postely a nějak jsme se tam nevešly. Na to mě čekalo nějakých 150 km. Docela toho mám plný zuby.
Do toho peru tu hrůzu co holky přitáhly z tábora, jen nevím kdo to vyžehlí. To vedro je příšerný.
O Egyptě jsem slyšela jen samou chválu, ale já se tam určitě ještě hodně let nedostanu, ale zas mě to tolik netrápí. Docela jsme si zvykly že jsme doma. Naštěstí nemám náročné děti. Užíváme si Robika, začíná s ním být legrace, směje se, povídá zkoumá svoje ruce a tak. Musím říc že tím, že už se sám docela zabaví je vcelku hodný. Už mu budou 4 měsíce. Strašně to letí. Tak zdar prádlu Lenka