Vážený pane primáři,
samozřejmě, že si uvědomujeme, že i zdravotnický personál jsou lidé. Bohužel si to někdy neuvědomují oni a leckdy se chovají, jako by byli polobozi (např. "co je vám do toho, jaké vám dávám léky, spolkněte to a neptejte se, stejně se v tom nevyznáte!" či "necukejte sebou, tohle vás přece nemůže bolet!"). Problém je v tom, že když na mě bude někdo protivný na úřadě, můžu odejít a přijít jindy, což bohužel při porodu jaksi nemohu.
Mně z principu vadí vnímání ženy - rodičky jako pacientky. Navíc nesvéprávné, protože ona ani nemá právo rozhodovat o sobě a o svém dítěti - dokonce ani natolik, že si ho bez souhlasu nemůže ani pochovat. Proč by to u nás nešlo (postupem času) třeba tak, jak popisuje Markéta ve svém příspěvku? Zní to jako pohádka, a přitom to není zas tak daleko od nás. A rozhodně by ubylo nespokojených žen a poporodních depresí.
No a porody doma - bylo by ideální nabídnout ženám možnosti. Např. porodnici rodinného typu, porodní dům či zkušenou porodní asistenku k porodu doma. A nechat to na té (dospělé a svéprávné) ženě, aby se rozhodla sama. Ona jistě bude vědět, proč se rozhodla právě tak.