Jsem babičkou dvojčat-vnučky 1,5r. Sama jsem měla dvě děti syna a dceru rychle za sebou-18 měs. Ale to,co zažila a prožívá dcera se svými dvojčaty,jsem si nedovedla, ani ve snu,představit! Bohužel,dcera bydlí 200 km od nás,takže se snažíme, abychom se i tak co nejvíce viděli a mohly dceři ulevit. Tak,jak je v příspěvcích psáno, zeť chodí do práce od vidim do nevidim a dcera je tak s holkama ponejvíce sama,i když se zeť snaží,co mu síly stačí. Dcera zvládá vše na výbornou, i když je poznat, že toho má s "beruškama", jak holkám říká, někdy plné zuby.Holky se narodily předčasně,v 35 týdnu, císařským řezem. Po návratu z porodnice jsem byla poctěna tím, že jsem jí mohla být celý měsíc nápomocna. Překonávání problémů je však dceři vlastní, a tak zvládla - kojení obou dětí najednou,až do jejich 12měs. - cvičení "Vojtovkou" tak dobře, že holky ve svém roce chodily samy - a jejich zdárnou výchovu, i když je každá holka jiná. Dnes v roce a půl se holky samy nají, "někdy" jdou milostivě vykonat svou potřebu do nočníku, mají svůj pokoj, který vypadá jak dětský ráj, stolují, hrajou si, "malujou" a čtou své knížky u svého stolečku a trochu pomáhají s oblékáním. Je s nimi velká legrace,ale dokážou i pěkně zlobit - trucovat a řičet, jsou to zkrátka naše "berušky".
Doporučuji všem babičkám dvojčat, aby si vzpomněly na sebe, jak "měly rády" když se jim, jako novopečeným maminkám,snažil někdo vnutit své zkušenosti. Tyto zkušenosti jsou nepřenosné, ty se musí zažít! I když mi dcera dnes někdy připomene, že jsem se taky neudržela a kázala jsem, snažila jsem se být jí pravou rukou v jejím rozhodování a v jejích potřebách. Babičky, dnes se to kolem dětí točí trochu jinak, než jsma to zažily my! Dnes mají naše děti na rady "internet" , a my bychom měly pomoci hlavně s odlehčením s jejich dětmi, což je vzít si je na čas, jít s nimi ven, hrát si s nimi a dělat s nimi třeba "blbiny"! Za to nám budou vděčné naše děti a jejich děti také! Být babičkou, je pro mě krásná zkušenost!