Když někdo spustí, že nutně potřebujeme ještě kluka.
U nás je to tak - mít dvě holčičky, to je prostě můj sen, od dětství, já jsem měla bráchu, byli jsme páreček, ale já jsem toužila po sestře. Manžel, ten si přál vždycky holčičku. A to tak, že když mi na prvním ultrazvuku řekli, že Michalka bude možná kluk, nevěděla jsem, jak mu to mám říct - samozřejmě, smířili bychom se s tím naprosto bez problémů, ale takhle je to naše splněné přání. Nikdo nám to ovšem nevěří. Tchán je zklamaný, i když holky mají rádi, tak představa rodu vymírajícího po přeslici je netěší (to mě zase jo, neb s nima mám takové vztahy, že mám z toho škodolibou radost).
Třetí dítě bychom si pořídili jen za předpokladu, že by to byla ta třetí princezna do počtu, ale jelikož nám to nikdo nezaručí, jsem se svými dvěmi spokojená.

PS: mám několik kamarádek, které druhého kluka obrečely, ale žádnou, která by obrečela druhou holčičku :))))