Nevím proč všem tak záleží na pohlaví dítěte jakoby jedno bylo méněcennější než druhé. V /noru tomu bylo 20let, co se mi narodil první syn a jak to bylo v té době zvykem, tak "ať je to v jedněch plínkách", jsme měli za 14.měs. dítko druhé, opět kluka (sama jsem byla ráda), měla jsem představu-bráchové budou si rozumět, kámoši, prostě nerozlučná dvojka-dodnes se nemusí, oba jiné povahy a jiných zájmů. Za dva roky a dva měsíce po druhém, se nám narodilo chtěné třetí dítko, byl to třetí syn (hned jsem řekla, taky dobře bude nosit věci po těch dvou :-)). Každý taky říkal, no hlavně aby to byla holka, nechápala jsem proč, tenkrát ve 22 letech jsem to tak nebrala, jen moje máti, jak šla od telefonu, brečela a láteřila "mají kluka a zase kluka". Když náš nejmladší měl 10.let, tak se mé sousedce po dvou synech narodila dcera (její kluci měli 14 a 11 let), já jsem byla vedle, bylo mi 32. let a mateřské pudy byly jako šílené, hormony pracovaly na 100% a já jsem si prosadila mimi. Podařilo se a já otěhotněla (manželovi bylo čerstvých 40, mě 33 a půl). Byla jsem šťastná, krásné těhu, kluci pozorní, bylo jim (15,14 a 12 let). Mimi doposledka tajilo co bude, na ECHU mi lékař stroze řekl, co máte doma, když jsem řekla tři kluky, zeptal se s jedním partnerem?, já že jo, jestli je na tom něco divného, jeho odpověď zněla, tak co jiného byste chtěla. Tak jsem hladila bříško a mimi jsem říkala Štěpánku. Porod byl vcelku rychlý, taťka u něj a v závěru slova por. asistentky, tak je to holčička, moje odpověď všechny pobavila "no to určitě". Jsme všichni moc šťastní, že treperendu máme, je to ředitelka zeměkoule ( včera jí bylo 5.let). Ráda na to vzpomínám a když se mě někdo zeptal a co kdyby to byl kluk, no tak by byl, co bych dělala utopit, bych jej neutopila a stejně je to jako jedináček vyrůstající mezi samými dospěláky. Kluci taky jsem si myslela, že budou jako chlapi s taťkou jedna "parta", ale manž. je dost zvláštní povahy a asi se na něm podepsal i vztah s jeho otcem, kluci postě chodí se vším za mnou a jsem mezi nimi a taťkou někdy jako hromosvod nebo jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Ten kdo řekne musí to být kluk, mi připadá jako v Číně nebo někde, kde dívka nemá hodnotu ani mísy obilí a holku za každou cenu, to bych taky nemusela, anebo řeči, jen aby vám to vyšlo do páru, co na tom, tak jako mohou být kluci jiné povahy, tak mohou být i holky a mohou se nenávidět (na základce byly holky dvojčata, které musely dát do jiných tříd-rvaly se, trhaly si vlasy :-). A mimochodem i holky hrají hokej, dcera našich známých, jej hrála do 25.let a syn sousedů zase chodil do baletu. Tak mamky hlavně zdraví, to v dnešní době možná bereme jako frázi, ale když to vidíme kolem dokola, tak když se narodí zdravé dítě, tak je to opravdu velikánský dar, tak si ho važme a nebazírujme na prkotinách.