...moje kamarádky... je to zvláštní. Začnu trošku od začátku. Já čekala první miminko a bylo mi úplně jedno, co to bude. Stejně tak manželovi. Stejně tak všem kolem nás. Nikdo to nevěděl, ani my, a na porodním sále jsme se radovali z chlapečka. Jedinej můj táta si trošku tajně přál holčičku, protože vnuky má už dva - nicméně z malýho je a byl od prvního momentu nadšenej. Ale setkala jsem se se zvláštními názory... Polovina mých kamarádek má holčičku a polovina chlapečka. A nějak jsme s holkama přišli na to, že ty co mají kluky, by klidně braly druhého kluka, a naopak - maminky s holčičkama by kliďánko měly už jenom holky... Ale, aby to mělo to svoje ale... navzájem se sobě hrooooozitánsky diví. Mě se třeba ptají maminy s holčičkama: "A ty až budeš mít druhý, ŽE BUDEŠ CHTÍT HOLČIČKU!" a maminky s klukama zas říkají: "A že ti nebude vůbec vadit, když to druhý bude TAKY KLUK". A pak je zlatej střed, a těm je totálně fuk, co se jim narodí, hlavně ať je to zdravý.
Prosím tě, Macerno, pusť to z hlavy. Pošli je do háje. Kašli na všechny a na všechno, starej se hezky o svoje bříško a svoji princeznu, těch co jim nadělí dva kluky je taky dost.... A prostě jen ať máme děti zdravé. Toť vše.