Mně se zdá, že chlapi často spíš naoko dělají, že chtějí syna, dědice. Když jsme čekali první dítě, byla jsem přesvědčená, že to bude kluk a strašně jsem ho chtěla, zatímco celá rodina (mělo to být první vnouče z obou stran) včetně manžela byla přesvědčená, že čekáme holčičku a vůbec o klukovi nechtěli slyšet. Pak kamarádka, co měla TP asi týden po nás, porodila na 31. týdnu těžce poškozenou holčičku a od té chvíle mi bylo jasné, že je to fakt jedno, co to bude, hlavně ať je v pořádku. No, a byla to holčička, nádherná, čtyřkilová a já úplně zapomněla, že jsem chtěla kluka. U druhého jsem byla přesvědčená, že to bude zase holka a on se vyloupl nádherný, taky skoro čtyřkilový kluk a já byla zase šťastná. Ale vzpomínám si, jak mě naštvalo, když se manžel naoko posmíval sousedovi, že umí "vyrábět" jen holky, zatímco on má obojí. Jako kdyby ta naše holčička, kterou tolik miluje, byla něco míň.