možná právě proto, že jsi se s takovýma názorama nesetkala, tak se do nich neumíš vcítit a hlavně předpokládám, že teď asi zrovna nejsi těhotná... Já sice také ne, ale ještě si živě pamatuji, jak na mě v těhotenství působily jakékoliv názory okolí a věřím, že autorka, která je teď těhotná a je proto tedy mnohem citlivější než normálně, se opravdu cítí ve své rodině maličko osamocená a opuštěná díky odlišným názorům. Nemyslím si, že by její manžel nebo rodina byli špatní, že by jí tím chtěli nějak ublížit nebo že by se nedokázali s další holčičkou smířit, jen si prostě neuvědomují jak tyto názory mohou na těhotnou ženskou působit. Já když byla těhotná, tak jsem velice těžce prožívala věci, které mi dnes přijdou normální a chlapovi jsem vyčítala aktivity, které mu dnes podporuji, myslím, že až se autorce narodí druhá holčička, rodina ji přijme stejně dobře jako tu první a autorka po čase zpevní svoji psychiku natolik, aby byla schopná se bez újmy na duši vypořádat s neodbytnými dotazy příbuzných na případného chlapečka.

No, jen jsem se trochu pokusila obhájit prožívání autorky, protože jsem si vzpoměla na svoje těhotenství, přestože sama mám holčičku a celá rodina je šťastná, že je to holčička a asi jim to přijde i normální, vždyť rodiče se dočkali kluka až na počtvrté a to neplánovaně... :)