Když jsem poprvé otěhotněla strašně moc jsem chtěla holku,manžel mě překvapil s tím že on taky,holt nepatří k těm kteří prostě musí mít prvorozeného syna.Dopředu jsme pohlaví nevěděli a narodila se Adélka.Při druhém těhu jsem na každém kroku slyšela že to bude určitě kluk,protože jsem růstla dopředu a přibrala jsem jen břicho ale při prvním taky.
Pohlaví jsme nechtěli vědět ale když dceři každý podsouval že bude mít brášku tak mě to vadilo a v případě opaku by mohla být sklamaná.
S manželem jsme se opět schodli že by jsme radši holku.Na utz nám potvrdili holčičku,vyskočili mě slzy štěstí do očí.
A kamarádi mého muže s posměškem že co dělal že je to zas holka,s prominutím blbci.Jim sebral vítr s plachet tím že on dělal holčičku.
Myslím že stejné pohlaví má výhodu v dědění oblečení,hračky a možná si budou víc rozumět než páreček,samozdřejmě můžou být každá ulně jiná ale my jsme spokojení.Třetí není v plánu a jestli někdy bude tak určitě ne k vůli klukovi,manžel pronesl že by to byla stejně holka,že jsme tak zařízení.