Tyjo to je fakt strašný jak můžou ty lidi tak zarytě prudit.
My máme zatím 1 cácorečku milovanou (můj první pocit byl že to bude asi kluk, manžel tvrdil že holčička, UTZ který jsme podstoupili kvůli zdraví drobečka to ukázal velmi jasně ale v tu chvíli jsem se asi 3 minuty před doktorem rozmýšlela jestli to chci vědět.... pak jsem svolila a ona holka, manžel byl blahem bez sebe). Doufám že si mé nejbližší okolí odpustí tyhlety trapný a ubohý předpovědi.
Už při přvním mě dost točilo jak se ptali
1) co to bude (manžel je dost pohotový a umí lidi odpálkovat takže když byl se mnou, odpovídal tajemně: víme to jen na 80% ale nejspíš miminko).
2) jaké máte vybraná jména - chápu že je to konverzační, ale pro mě je to tak moc osobní, že se opravdu nechci s každým takhle bavit (a po jejich sdělení vysvětlovat PROČ), tak už si chystám výmluvu - "mysleli jsme že by to mohl být Božetěch nebo Filoména - a tvářit se děsně pravdomluvně....
3) nyní mě dostává že se ptají dcery jestli už bude bratříček nebo sestřička, sama to ještě nemůže chápat (necelé 2) a co by jim asi tak řekla... a až se jí budou ptát jestli CHCE toho nebo toho, budu se sprostě ptát jestli oni chtějí Ferarri nebo Porsche. Prostě je to neomalené, copak si to dítě může vybrat co se mamince narodí? To už má dopředu odmítat jednoho nebo druhého?

Nevím, několik z vás pisatelce sdělilo, že je cíťa. Já jsem taky "citlivka" takže jí v tomhle rozumím, akorát bych ji podpořila aby si našla taky pár odpalovacích odpovědí, poctivě si je nacvičila (vím co to dá za práci takhle odpovědět na přímou otázku když jste odmala vedeni k pravdomluvnosti a tak) a nebála se je použít. Říká se tomu "duševní hygiena" - nepouštět si k tělu věci které nás rozesmutňují, deprimují nebo stresují.
Hodně zdaru a hodně lásky k holčičkám
P.S: já bych brala dívčí tým klidně hned, ale když bude páreček tak to bude taky prima.