Tvůj příběh byl napsaný moc hezky, pokud by se jednalo o součást povídky, ale protože je to tvůj příběh, je mnohem víc smutný než hezký. Ano, je pravda, že je jedno jestli se narodí holka nebo kluk, nejdůležitější je když ta maličká ratolest nepozná žádnou bolest, když je ten človíček zdraví jako řípa. Ale to chápe asi jenom máma, sebe víc se mohou příbuzní tvářit, že "to nevadí", je to stále v nich a to až do té doby než je ten jejich "vytoužený" potomek a je úplně jedno, jestli chtěli holku nebo kluka, zklame. Kde pak hledají viníka?! Opět u mámi, ta ho přece porodila. A už se nikdo nezabírá tím, zda-li to bylo nedostatkem lásky či právě naopak. Jsem přesvědčená o tom, že holka i kluk potřebují úplně stejný poměr péče a lásky, tak jako občas i ostré slovo a nějaký ten zákaz. Ale i jejich máma potřebuje "tu a tam" pomocnou ruku, pochopení či dokonce rameno na vyplakání. Někdy mám pocit, že feminismus se pánům hodí nejvíc tam, kde mají být oporou.