Ahoj Pavlo,
přečetla jsem i tvůj dopis a i když si naznačila jen malinko o své nynější situaci, bylo mi z toho smutno. Každým dnem se ti narodí miminko a vypadá to, že na něj budeš sama, i když jsi vdaná a ještě budeš muset řešit problémy svého manželství. Ale proč ti to píšu, i já jsem rozvedená a jenom proto, že jsem se taky unáhlila a vdala se ze svého nerozumu. Na tento svůj nerozum jsem doplatila deseti lety svého života, kdy jsem se snažila zajistit funkční rodinu pro své dvě dcery, rok od roku to bylo obtížnější. Bývalý manžel měl na prvním místě sebe, kamarády, hospodu a svou přítelku a potom jsme tam někde byly my tři. Po deseti letech jsem si řekla dost a rozvedla se. Je na snadě, že podle jeho celé rodiny jsem byla na vině já. Celých deset let jsem se snažila, aby naše manželství vypadalo navenek jako spořádané. Rozešli jsem se ve velmi zlém a jsou tomu již tři roky a nic se nezměnilo. I když vlastně ano, on se ihned oženil se svou přítelkou, žijí v bytě ze kterého jsem odešla a nic si nesměla vzít. A víš co? Nelituji toho, stálo to za to a já cítila, že to je ta správná věc, kterou pro sebe dělám. Dokonce jsem potkala muže, který mi dal tolik lásky za tu dobu co jsme spolu, kterou jsem za těch 10 let nepoznala. Rozumí si s mýma dcerama, koupili jsme si byt a zařídili, dokonce mě i přesvědčil a provdala jsem se za něj a máme spolu devítiměsíčního syna. Na věcech nezáleží, je to jenom o tom, jak chceš prožít život a jakou máš odvahu. Věř, že já tu odvahu sbírala skoro 5 let.
Přeji ti mnoho osobního štěstí a zdravé, báječné a nádherné miminko.