Po přečtení všech ostatních, víceméně pozitivních příspěvků od ostatních maminek, které porodily v porodnici u Apolináře, jsem se rozhodla uveřejnit i svůj zážitek z průběhu porodu ve zmíněné porodnici.
Od konce 8. měsíce těhotenství jsem docházela k Apolináři na přeporodní kurzy i se svým manželem. S obsahem kurzů jsme byli velmi spokojeni a manžel se rozhodl být přítomen také u porodu.
V den mého porodu 24.5.2000 měl manžel přivezl s porodními stahy na příjem. Po sepsání vstupních údajů jsem absolvovala klistýr a dostala injekci na "zkrácení intervalu mezi porodními stahy". Pak sestřička odešla a nechala mě samotnou v místnosti se sprchovým koutem. Asi po 10 minutách injekce začala velmi silně působit a já začala pociťovat nepříjemný pocit částečné ztráty zraku. Po další čtvrthodině mě sestra odvedla k porodnímu stolu a píchla mi další injekci s dovětkem, že jde o uklidňující látku. Poté jsem ztratila vědomí úplně a v tomto stavu mě nalezl i manžel, který byl právě uveden k porodnímu stolu. Všechny další podrobnosti svého vlastního porodu znám pouze z jeho vyprávění. Prý jsem blouznila a stále chtěla odejít někam pryč.
Probrala jsem se až druhý den ze spánku na porodním stole(!). Měla jsem silný pocit malátnosti, žízně a nemohla mluvit. Jako po drogovém opojení. Toto vše přičítám předávkování injekcemi sestřiček před samostným porodem. O to více mě pak ráno mrzely jejich neprofesionální poznámky, kdy si myslely, že ještě tvrdě spím, typu : "tahle tu včera pěkně vyváděla". Díky bohu, nyní mám již 3měsíční zdravou holčičku a na to špatné se snažím zapomenout.