Budu se snažit být stručná.Ale přesto se délky příspěvku nelekněte, nelze to popsat 10 větami. Rodila jsem loni na podzim a ten šok a skandální chování sester bych už zažít nechtěla.
Odpoledne mi praskla plodová voda. Přijali mě do čekacího pokoje a do rána se mělo miminko narodit. Měla jsem hrozné bolesti, ale ne porodní, zvracela jsem hodně v noci. Na to mi dali hrstku léků, např. Diazepam! I to jsem naštěstí vyzvracela.
Plodová voda žloutla až zelenala. Sestra tomu nevěnovala pozornost a asi 4 hodiny se na mě nepřišel podívat žádný lékař. K ránu mi natočili monitor a zjistili, že miminku dochází kyslík. To byl najednou cvrkot.Během 5 minut jsem byla na opračním sále a císařský řez. Probudila jsem se na jednotce intenzivní péče. Tam to bylo fajn, až na to, že mi syna ukázali 3x denně. Pak mě přeložili na oddělení P1(nebo P3, už si nepamatuji). Každopádně tamní sestry bych okamžitě propustila. Až na jednu vyjímku neochota, diktátorské chování, nadřazenost. Nejen já, ale i jiné maminky si tam pěkně poplakaly. Nikdo mi neukázal, jak se miminko koupe, přebaluje, apod. Podařilo se mi zahlédnout, jak děti koupou. Oni nám je totiž hromadně odnesly. Nad jakýmsi umyvadlem jim popatlali zádíčka jakýmsi "tekutým mýdlem" a pak je opláchli jak skleničku v hospodě. Nikdo se s nimi nepomazlil, nenamazaly je ničím a maminkám tu možnost nedaly. Rozbrečela jsem se tajně na pokoji, když už jsem po 9 dnech podobných zážitků nervově nemohla. Denně jsem měla návštěvy, na oddělení nikdo nesměl, přestože to bylo obyčejné oddělení bez nějakého zvýšeného rizika. Takže jsem denně seděla na studené veřejné chodbě s miminkem. Děti šlo "odložit" na chvíli do místnosti k sestrám, ale to jsem nikdy neudělala, protože jejich prioritou bylo povídání nejlépe u kafíčka, místo péče plačícím dětem. Jen když si tam sedla paní doktorka, to bylo najednou péče a úsměvů. Protože jsem rodila císařským řezem, mléko se mi utvořilo o den později, ale nikdo mě na to neupozornil. Naopak sestry zasvěceně komentovaly:"To znám, vy máte velká prsa, to nebudete mít moc mléka." To mě dost vyděsilo, ale syn už měl hlad tak mu daly mléko od jiné maminky, ale z láhve. Takže syn ode mne odmítl pít. Já jsem stále jen odstříkávala a dávala mu z lahve. Pak mi půjčily skleněný klobouček. Takže jsem syna kojila z prsou, ale s násadou od láhve. Až po 4 měsících se naučil pít normálně z prsa. O nějaké péči vůbec nelze hovořit. V 5 hodin budíček, osprchovat, převléci košili, vyměnit si prostěradlo v posteli a pak do 8 hod. nic. Prostě si ulehčovaly práci. V 6 hod. totiž nastupovala další směna, tak si tu práci sfoukly dřív. Nikoho nezajímalo, že jsem třeba usnula až ve 3 hodiny ráno, protože syn plakal, apod. Těch podrobnějších detailů je skutečně moc. Já myslím, že už tento výčet je hrozný. Zkusil se někdo vcítit do prvorodičky? Manžela poslali hned po mém příjmu na sál domů, že je čas. Ani po porodu mu nikdo nezavolal a ani na oddělení za mnou nesměl. Sedávali jsme na zmíněné studené chodbě. Slyšela jsem, že u Apolináře došlo ke sloučení obou klinik, ale jestli se zcela nevyměnil střední zdravotní personál, doporučuji hledat jinou porodnici. A to co je tady uvedeno v dotaznících jsou šibalské odpovědi od Apolináře. Třeba koupel tam mají, ale využití nikdo nenabídnul. Naopak můžete se sprchovat na balonu se všemi čekajícími maminkami se střídat v maličké sprše. Holení je automaticky bez ptaní, takže ne to, co je v dotazníku, ale to co je skutečnost byste měli zvážit. Do 6 měsíců jsem měla začít znovu cítit kůži na břichu - po řezu mezi pupíkem a ochlupením kůži necítíte. Nestalo se tak. Dle mé lékařky je to psychické. Stále mám při vzpomínce na porod velký stres.