Do našeho panelákového bytu se stejně moc dětí nevejde, Ráďa má kamaráda, který má 4 sourozence, takže to je hned 5 dětí, plus ještě dva další a úplně by to stačilo. Obvoláváme všechny telefonem a potvrzujeme si účast s rodiči, takže si myslím, že by přišli, jen kdyby nebyly ty prázdniny. Evička už měla doma oslavu dvakrát, takže asi ta Ráďova v září bude, fakt je mu to dost líto. Svátek má v červenci, takže si oslav s kamarády neužije, kromě toho, že mu sem tam někdo popřeje omylem v březnu na Radka.

Trochu lituju, že jsem při plánování prázdnin na chvilku naše dětičky neoddělila, protože by si byli vzácnější a prospělo by jim to. Tady vidím, že vaše s nadšením odjíždějí na tábory, Ráďovi jsem to navrhovala, ale ten byl zásadně a jednoznačně proti a to i kdyby tam jel s kamarádem, nechci to lámat přes koleno, protože takový přístup má odjakživa ke všemu trochu neznámému a časem se mu to vždycky rozleželo (tak po pár letech). Evička by zase jela na tábor s nadšením, ale to by tam z ní vyrostli, protože má hlavu v oblacích (nebo spíš myší díře), spřádá různé příběhy a něco jako rychlost při oblékání a udržování aspoň minimálního pořádku ve svých věcech je jí naprosto cizí. Na školce v přírodě jsou na to zařízení, ale tábor vyžaduje aspoň trochu spolupráci a ona prostě když nechce, tak s ní naprosto nic nepohne.