Splnil se mi sen.
Po 11letech manželství se mi narodil syn a já byla ten nejšťastnější člověk na zemi.
Za pár dní můj syn oslaví své 3narozeniny,a já nevím jak se ovládat abych na něj pořád nekřičela,ale dokázala mu být dobrou matkou. Je to dítě velice živé,ale já sem strašně nervní s toho že skoro vůbec nemluví,a tak na něj křičím,protože když něco chce tak si o to neřekne,pouze ukazuje.
Ale mně už přivádí do stavu šílenství naprosto vše,a potom křičím na dítě které se právem dožaduje mojí pozornosti,nebo naopak sem úplně apatická vůči všemu co se děje kolem mně.
Vše se opakuje pořád dokola a já marně přemýšlím,jak s toho ven,a kam se poděla ta šťastná maminka?!