Naprosto souhlasím s tím, že výchova má být podporující osobnost, že dítěte je třeba si od narození vážit, zachovávat určitá výchovná pravidla... ale i rodič je jenom člověk a občas mu prostě rupnou nervy. Pokud to není každý den a pokud samozřejmě dítě okamžitě neslízne pár facek, považuju i tohle rupnutí nervů za potřebné a konec konců výchovné. Dítě musí pochopit, že rodič není stroj, že maminka není dokonalá a že jsou prostě situace, kdy si neví rady atd... Pokud dítě vyrůstá v láskyplném prostředí a ví, že ho rodiče milují, občas snese, když mamka zakřičí nebo mu jednu lupne. Vzhledem k různým moudrých knihám o výchově dětí se u nás teď doma používá věta: Kladeš zápornou otázku! kdesi jsem totiž vyčetla, že pokud se dítěte zeptáte: Nechceš čůrat? nepochopí to, že je třeba se ptát kladně, tedy: Chceš čůrat? Řekla jsem to manželovi a začala každodenní hra, hlídáme se (v legraci) navzájem i mezi sebou a když se někdo zeptá záporně (třeba Nechceš jít Kryštofa přebalit?), děláme, že nerozumíme nebo hodně důrazně vykřikneme: Kladeš zápornou otázku!