Ahoj Helo!
Máš naprostou pravdu, vše je jen o lidech. Rooming je moc fajn, ale jistě se nedá nutit. Když se mi narodil první syn, za totáče, žádný rooming neexistoval, když se brzy po revoluci začaly objevovat první vlaštovky, spousta maminek to vnímala jen jako něco, čím si sestry chtějí ulehčit práci. Při druhém porodu, 1993, jsem byla rozhodnutá mít mimi u sebe. Rooming mi byl ale nabídnut takovým způsobem a v takové situaci, že jsem odmítla. Za "trest" jsem si pár hodin po porodu musela sama povléknout postel... Druhý den už jsem měla pocit, že bych to zvládla, ale chování sester mě odradilo od toho, abych o cokoli požádala. Naštěstí jsme šli čtvrtý den domů. Při posledním porodu, před 1,5 rokem, jsem, pokud to šlo, měla mimi u sebe, právě proto, že mi nabídli rooming i poloroming a nikdo mě do ničeho nenutil, ani mít dítě u sebe, ani, když mi vyletěl tlak, dát ho sestřičkám. Jen nabídli a doporučili a JÁ se rozhodla. A o tom to je, rozhodnout by se měla maminka, lékař by měl poskytnou dostatek informací, aby se mohla rozhodnout správně. Hezký den přeje Alka