Já jsem tuhle taky žasla – s kolegyněmi jsme se bavily o těhotenství a my s kamarádkou jsme říkaly, že bysme si rozhodně nedovolily, dát si nějaký alkohol. Starší kolegyně se rozhovořila o svém těhotenství (tenkrát třetím v pořadí) a dodala, že ona si dopřála – páč na to měla strašnou chuť, takže skoro denně to byla malá sklenička piva. Na naše šokované poznámky úplně vyjela – že byla přece TĚHOTNÁ, tak prostě MUSELA dostat, na co měla zrovna chuť! V tu chvíli jsem litovala jejího manžela, protože jestli doma tehdy všechno probíhalo tímhle stylem, tak to si s ní asi rodina užila. Když jsme se jí ptaly, proč si to nedokázala odříct, v zájmu zdraví dítěte, tak skoro ječela, že to přece prostě nejde…No, já nevím, sice dítě ještě nemám, ale to bych si mohla taky říct, až budu těhotná, že mám chuť vychlastat flašku vodky – vždyť jsem těhotná, tak si můžu dopřát co chci…
Nebo vyprávěla, že v její druhé práci k ní chodí klientky a když přijde nějaká těhotná, tak už pozná na očích, že má hlad a dá jí klidně svojí svačinu -když je těhotná, má na všechno nárok…no, je to od ní hezké, ale já bych teda nehladověla celé odpoledne kvůli cizí ženské, byť těhotné a naopak bych teda v těhotenství nevyžadovala, aby si ze mě každej sedl na prdel a cpal mě svým jídlem. Když vím, že mám v těhotenství furt hlad, tak si nosím to jídlo všude sebou a nedovolila bych si někoho obtěžovat, aby mě krmil.
Předchozí