Veroniko, já mám dojem,že to v této chvíli víc vadí Vám, než dceři- a podle mě to je především ona sama,kdo by to měl řešit. Podle mě má Vaše dcera nastavený se svým synem uplně jiný vztah než matka-syn, protože v tom,jak popisujete jejich vzájemný vztah, tak jej nevnímám jako hierarchický, tedy spíš jako dvě rovnocenné a plně odpovědné osoby.A to nesedí, protože dítě za sebe není odpovědné.Naopak rodič odpovědný je- ale tady to není vidět a evidentně to tak vnímá i dítě, tak se zkouší chovat jako ta "rovnocenná osoba"...no, vím o čem mluvím,protože touhle zkušeností jsem si se svým synem prošla- a měla jsem tam model spíš kamarádky než matky.A jako kamarádka jsem nemohla synovi dávat jednoznačné pokyny a příkazy,podle kterých je pro dítě jednoduché se orientovat. Spíš jsem chtěla "to nejlepší pro něj", což v důsledku bylo to nejhorší, protože jsem popírala sama sebe, své potřeby i své pocity.A -souviselo to s mými představami o tom, jak to dělat "správně".Každopádně souhlasím s nefunkčně nastavenými vztahy mezi rodiči: došla jsem k tomu,že se stylizuji do role chudinky,oběti, která je bezmocná a k této roli mi dokonale posloužil bývalý manžel coby tyran. Takže já se dnes už dívám na to, jak to mám nastavené já! Ne ti druzí.Protože moje představy o druhých- v tomto případě o mužích formovali a utvářeli mé vztahy, vlastně ji potvrzovali - a v tom je bezmoc.Já ale můžu měnit svá přesvědčení a představy a jít do nových zkušeností.Záleží na tom, jestli opravdu chci!