Ahoj Káčo,
Tvé příspěvky čtu již od začátku a velice se těším na každý nový. Ten poslední jsem přečetla jedním dechem a moc jsem Vás litovala. Rozhodně Vám přeji vše dobré a již žádné další trápení.

Po přečtení i několika dalších reakcí se nemohu udržet a musím napsat i svůj názor:
Když mému dítěti bylo něco přes 2 roky, velice vážně onemocněl. Hospitalizovali nás v pražské dětské nemocnici Hagibor. Že budu hospitalizována spolu s ním, zde byla samozřejmost - proto vím, jak pobyt dítěte s maminkou v nemocnici vypadá a s lecčíms s Tebou opravdu nemohu souhlasit.
Přijímali nás také v noci a když přinesli povlečení, vůbec mne nenapadlo cokoliv jiného a postele jsem povlíkla. Když přišla sestřička, poděkovala mi a já cítila jako samozřejmost, že věci, které zvládnu sama, budu sama dělat. A tak to bylo i se vším ostatním.
I můj chlapeček se díky obětavé péči doktorů a sestřiček uzdravil. A já nemocnici opouštěla s pocitem 100% díků za vše. Samozřejmě ne vše je vždy ideální (jediná vana bez sprchy - pouze s tekoucí vodou - je pro maminky při dlouhodobějším pobytu "malinko" nepříjemná) ale myslím, že nejdůležitější je snaha vyjít vstříc a pomoci od obou stran (personálu i rodičů). A co nejvíce tak usnadnit pobyt dítěti.
Sama jsem v nemocnici zažívala velice těžké chvíle. Proseděla u něho několik nocí a únavou byla zcela vyčerpaná. Přesto bych nedokázala nečinně přihlížet jak mi sestřička stele postel místo toho, aby se třeba o chvilku déle věnovala dětičkám, které tam třeba s maminkou nejsou, nebo dělala jinou činnost (určitě sis musela všimnout, že práce tam mají opravdu dost).
Chtěla bych Ti toho říci mnohem více, ale možná by to nemělo ani smysl. Važ si toho, že jsi tam mohla být s ním (ještě před pár lety by se Ti to nemuselo podařit a čekala bys přede dveřmi na přesně odměřené hodiny návštěv). A važ si toho, že se Adámka ujal dobrý lékař a dobře se o něho postarali, že vše tak dobře dopadlo.