My zijeme v Canade a nasi oba synove se tu jiz narodili. Jsme oba Cesi a doma spolu mluvime (podle nas pochopitelne) cesky Takze pro kluky od malicka rodna rec byla cestina. Trvalo jim dele nez se rozmluvili, ale pak zacali mluvit cesky. Anglicky se naucili od kamaradu a ve skole. Nemyslim, ze by jim to delalo nejake problemy, snad jenom to ze maji lehounky cesky akcent. Cesky se domluvi se vsemi drobnymi nuancemi cestiny, od malicka pro nas bylo dulezite jim cist ceske knihy, ceske pohadky, z detskych knih dneska co mame doma, snad neni jedina klasika kterou bychom nemeli, poslouchali ceske pohadky na kazetach....vsechno nenasilne. Kdyz mluvi spolu mezi sebou mluvi opet cesky, krome toho kdyz hraji spolu nejakou hru na kompjuteru, pak komunikuji anglicky. Misha cesky i cte a pise, nasel si na dopisovani kamaradku v Cesku a roky si psali, nez se konecne setkali. Od ni se naucil hodne dokonce i ceske gramatiky. Olin (mladsi) nerad cte ani anglicky, ale uz ma taky v Cesku kamaradku s kterou si pise. Pro hodne lidi (i ucitelu) kluci velice stoupnou v cene, ze jsou schopni mluvit bez prechodu dvema jazyky, Ja vim, ze spousta deti tady v Canade odmita cesky mluvit, ze rodice na ne mluvi cesky a oni odpovidaji anglicky, ale kluci vzdycky vedeli tajemnstvi...ze mame tajnou rec, ktere nikdo nerozumi a byli na to pysni. A kdyz jsem byli v Cesku a delali jsme porad pro radio, tak nikdo nepoznal ze kluci nejsou narozeni v Cesku....Mimochodem ve skole se uci velice dobre, takze jim cestina viditelne neprekazi.Olin se uci navic ve skole francouzsky a Misha spanelsky, to budou mit jako dalsi rec, pritom Misha je velice technicky typ, ale kdyz clovek zna dve reci, ta dalsi uz se uci lehceji. a uz davno se rikalo kolik reci mluvis, tolikrat jsi clovekem....zadna rec neni zbytecna, Misha patrne pujde studovat universitu do Ceska....