Taky jsem dostudovala a taky si s přítelem plánujeme společnou budoucnost, takže Vám rozumím...ale podle mne je potíž v rodině - jako určitého systému, který by měl fungovat jako celek - sociální politika je dnes taková jaká je, ale přece ji "nemůžeme dovolit" aby nás nutila nemít děti - pak je tady naše rodina, ze které pocházíme, ta nám pomoct může a i když jí to asi sami nevrátíme, vrátíme to zase našim dětem...a oni zase svým...myslím si, že problém toho, že se rodí méně dětí je někde mnohem hlouběji než v našem politicko-ekonomickém systému ( i když nepopírám, že i on má svou důležitou funkci!)...možná je moje myšlenka trochu naivní, a chápu, že někde rodina pomoc nemůže, protože prostě není, nebo není "k dispozici" - přesto to vidím jako jedinou cestu - každý by měl mít nějakou svou rodinu, která by mu měla být na blízku( je to na delší diskusi - problematika současných forem ústavních zařízení, náhradní rodinné péče a pod...)a taky si myslím, že každý si sám v sobě musí vyřešit žebříček svých vlastních hodnot...(jedno indické přísloví říká:"kolik máš dětí - tolik máš domovů")