Souhlásím taky. Jsem mladá mamina a vím že máma skákala kolem chlapů. a tak jsem si řekla že nechci být otrok. Přítel je skvělý už od okamžiku otěhotnění se mi snažil pomáhat. Měla jsem kupu příkazů co smím kupu zákazů co nesmím až mi ho bylo líto.Samozřejmě jsem se toho nedržela a taky si pak pěkně vyslechla. Dnes se mi snaží také pomáhat. Co se týče malého tak lepšího tatínka jsme si nemohli přát. Taky mu pořád do všeho kecám co jak a na co nemá zapomenout ale vždy mě odbyde. Když to neudělá on tak to druhý den udělám já když je v práci a nechám ho při tom jak je super.I když se rozčiluju.Ale zase na druhou stranu ho obdivuji že bojuje a že je z něj ten nejštastnější a nejpyšnější táta. Taky lpím na maličkostech ale už ne před ním protože to nemá cenu. On má svou výchovu a já svou. a ty prostě kombinujeme aby vše zapadlo do sebe jak má.