Dagmar,
ač je to paradoxní, Vaše zpověď mě potěšila. Prožívám totiž úplně stejnou věc a s úplně stejnými pocity nejistoty, smutku, radosti.Udělalo mi smutnou radost, že je na světě někdo, kdo by mi mohl rozumět.V takovýchto osudových chvílích se cítí člověk strašně sám a neví skutečně,jak se rozhodout, aby to bylo to nejsprávnější, aby nikomu neublížil, aby zvolil správně. Zůstávat ve vztahu, který je o ničem a který se možná změnil v noční můru nebo zvolit cestu nejisté budoucnosti? Mohla b být ještě horší než právě ten strašidelný vztah... Moc ráda bych se s Vámi setkala někdy osobně.Držím palce, ať se Vám daří a sobecky si přeju totéž i pro sebe.
Ahoj, Petra