Hani, zkus mu navrhnout rozumně a v klidu ještě jeden rozhovor. Nic mu nevyčítej. Jen mu řekni, jak se cítíš, co Tě bolí a co Ti ubližuje. Zdůrazni mu, že ho máš ráda, že Ti na něm záleží (pokud je to pravda), a že by jsi, i s ohledem na dítě, nechtěla Vaše manželství rušit. Zkus nadhodit i počet dětí. Ale hlavně mu řekni, že nutně potřebuješ znát jeho názor, aby jsi si mohla zařídit svůj život dál. A ten názor se snaž v klidu a bez emocí vyslechnout a přijmout.

Možná znáš v zahraničí pouze manžela a chybí Ti přátelé a známí. Docela dobře vím, co to s izolovaným člověkem dokáže udělat a vcelku bych se pak nedivila i manželovu chování. To není nic proti Tobě, to je problém i maminek v Čechách, pokud nemají příležitost zajít občas mezi lidi. Člověk si to sám neuvědomuje, ale má v takovém případě tendence "věšet se na krk" partnerovi a přestává vnímat realitu kolem sebe. Žije jen tím, co ho obklopuje. To pak nemusí být jeho okolí příjemné. Třeba by pomohlo najít si nějakou krátkodobou práci nebo jen nějaký klub maminek, prostě dostat se mezi lidi.

Ale abych se vrátila k tomu rozhovoru. Pokud bude mít i manžel zájem na zachování Vašeho manželství, zkuste si dohodnout nějaká pravidla soužití (např. tatínek by mohl 2x týdně hlídat, aby jsi si mohla jít sama zacvičit atd. atd.). Mimochodem, prcek už také není tak malý, aby nemohl mít svůj pokoj (třeba ten, který obsadil manžel).

Pokud by to nevypadalo moc nadějně, zkus navrhnout, že půjdeš na nějaký čas bydlet do Čech. Tvůj manžel určitě není takový gauner, aby Tě i s dítětem hned vyhazoval ze svého bytu v Čechách. Vše záleží jen na dohodě a na dobré vůli vás obou.

Přeji hodně štěstí. Míša