Milá Maceško, dokázali jste se svou rodinou ujít obrovský kus cesty. Z Vašich příspěvků mám ale občas pocit, zřejmě proto, že ho mám často i u sebe, že snažíte být dokonalá i za cenu popření některých svých pocitů. Jak tady některé moudré holky psaly, Vaše dcera je v pubertě. Vás chování Vaší dcerky zranuje a přijde mi, že často hledáte chybu u sebe, že nejste dostatečně tolerantn, že jste jí dostatečně neporozuměla apod. Ale z Vašich příspěvků je znát veliká empatie a láska ke svým dětem, tak se tolik neobávejte. Tolik se snažíte být pro děti tou nejlepší mámou, až oni si možná myslí, že unesete všechno. Viz když jste psala článek o tom, jak dcerka utekla od rodiny a vy až po dlouhé době při hledání pejska jste posbírala odvahu jí říct, jak hodně Vás to zranilo.

Jaká by to byla cesta životem, kdyby neměla zatáčky a karamboly? Asi bychom se pak nevyvíjeli, jen zakrněli.

Samozřejmě jsou to mé dojmy z Vašich článků, určitě je skutečnost v mnohém odlišná. Ale mnozí Vás tady chválí, obdivují (právem) a já měla pocit, že možná potřebujete i trochu zrcadla:-)
Hondě štěstí.